Zákaz provozu kotlů na pevná paliva třídy 3 se nechystá!
Stávající znění zákona o ochraně ovzduší nepočítá s tím, že by měl být povinně ukončen provoz kotlů na pevná paliva třídy 3.
Od 1. září je zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší zakázáno provozovat teplovodní kotle na pevná paliva nejnižších tříd 1 a 2. Od tohoto data tak bude možné k vytápění legálně využívat pouze kotle na pevná paliva tříd 3, 4 a 5, přičemž čím vyšší je třída kotle, tím ekologičtější by měl být jeho provoz. Po ukončení provozu kotlů tříd 1 a 2 by tedy měly být největšími „producenty“ emisí z malých teplovodních spalovacích zdrojů tepla kotle třídy 3. Stále častěji se tak množí spekulace o tom, kdy bude zákonem zakázán provoz kotlů třídy 3.
Spekulace na téma zákazu provozu kotlů na pevná paliva třídy 3 vzrostly po 24. červnu, kdy Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo nové dotace na výměnu kotlů spalujících pevná fosilní (tedy uhelná) paliva bez ohledu na to, jakou třídu mají, tedy i na výměnu kotlů tříd 3, 4 a 5. Od této doby denně přichází velké množství dotazů do naší poradny, na sekretariáty Asociace podniků topenářské techniky (APTT), či Cechu topenářů a instalatérů, které mají společné téma – od kdy bude zákonem zakázán prodej teplovodních kotlů na pevná paliva třídy 3?
V kompetenci zákona o ochraně ovzduší
Regulace (a tedy i omezování) provozu stacionárních zdrojů znečištění (emisí) je v kompetenci zákona o ochraně ovzduší. Ten stávající vstoupil v platnost v roce 2012 a přinesl řadu revolučních změn do oblasti provozování malých lokálních zdrojů tepla, určených mimo jiné k vytápění domácností. Především nově definoval povinnosti pro výrobce těchto zdrojů tepla při jejich uvádění na trh, ale také povinnosti pro jejich provozovatele.
Podle tohoto zákona bylo možné uvádět na trh u nás od roku 2014 pouze teplovodní kotle o jmenovitém příkonu do 300 kW, které plní emisní požadavky tříd 3, 4 a 5, čímž skončila možnost prodeje kotlů tříd 1 a 2.
Od roku 2018 pak bylo možné uvádět na trh pouze teplovodní kotle odpovídající emisně třídě 4 a 5, což znamenalo konec prodejů kotlů třídy 3.
Zároveň bylo již v roce 2012 v zákoně o ochraně ovzduší zakotveno, že od roku 2022 nebude možné provozovat teplovodní kotle na pevná paliva, které neplní emisní limity odpovídající třídě 3.
Jinými slovy řečeno to znamená, že deset let dopředu byl zákonem stanoven konec provozu kotlů tříd 1, 2 a tzv. „nezařazených“ (samovýroba nebo vyrobených před rokem 2000), a že poté bude možné provozovat pouze kotle tříd 3, 4 a 5.
Energetická krize 2021/2022 zapříčinila, že pro vytápění domácností byl tento zákaz provozu kotlů nižších tříd změnou zákona odložen o dva roky na 1. září 2024.
Další „etapa“ omezování provozu kotlů dle dosahovaných emisí již v zákoně o ochraně ovzduší definována není. A podle stávajících poznatků ani není připravována změna zákona, která by uzákonila termín pro ukončení provozu kotlů třídy 3.
Jak velkou hrozbou pro kvalitu ovzduší jsou kotle na pevná paliva třídy 3
Podle dat APTT je u nás v provozu přibližně 140 tisíc teplovodních kotlů na pevná paliva třídy 3. Většina z nich, téměř 90 tisíc jsou ručně přikládané zplyňovací kotle a automatické kotle, které byly vyrobeny před rokem 2013. Tedy v době, kdy byla třída 3 nejvyšším možným standardem, který při certifikaci mohl kotel podle platné normy ČSN EN 303-5:2000 dosáhnout.
Vyšší třídy 4 a 5 byly totiž zavedeny novelizovanou ČSN EN 303-5:2013 až v roce 2013.
Zplyňovací kotle společně s automatickými kotli představují technologie spalování, které požadavky tříd 4 a 5 plní celkem bez problémů. Odhadovaných 90 tisíc kotlů vyrobených před rokem 2013 má proto přidělenu třídu 3 takříkajíc pouze z nutnosti, neboť tehdy nebyla možnost je zařadit do tříd vyšších. Důkazem byla praxe, že mnoho z nich bylo po zavedení tříd 4 a 5 po přezkoušení do těchto vyšších tříd zařazena bez nutnosti konstrukční úpravy. Z toho vyplývá, že opravdových „ortodoxních“ kotlů třídy 3 z pohledu aktuálně platné normy je u nás v provozu přibližně 50 tisíc.
Významnou část z „ortodoxních“ kotlů třídy 3 představují ocelové odhořívací kotle. Jejich průměrná životnost se odhaduje na 15 let, i když pokud je kotel této kategorie provozován opravdu řádně (dobrý komín, správné palivo, pravidelný servis), mohou dosáhnout životnosti i přes 25 let. Významná část odhořívacích kotlů třídy 3 se však již blíží k hranici své životnosti. Takže jejich přirozený úbytek mezi provozovanými kotli znamená, že i bez uzákoněného zákazu jejich provozu se jejich „éra“ nevyhnutelně chýlí ke konci.