Revizi spalinových cest může dělat jen ten, kdo k tomu má oprávnění

Není to v nedávné historii poprvé, co se mezi zástupci kominického řemesla a některými zástupci „plynařské sféry“ rozhořel spor o to, zda je nutné k revizi spalinových cest u plynových kotlů mít kvalifikaci revizního technika spalinových cest nebo zda v určitých případech postačí kvalifikace revizního technika plynových zařízení. Aktuálně je k dispozici rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se tohoto sporu týká.

Ve správním soudnictví rozhodují soudy v jediném stupni. Proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů – s výjimkami, které jsou odůvodněny povahou věci (např. věci volební) – je možné podat mimořádný opravný prostředek, tzv. kasační stížnost, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud. V tomto případě jde o číslo jednací 2 As 82/2023 – 49 a rozhodnutí bylo učiněno 11. října 2023. V anonymizované verzi je veřejně přístupné a dohledatelné na webu vyhledavac.nssoud.cz/.

V následujícím textu jsou formou citací použity některé části z rozsudku, které autor považuje za nejvýznamnější.

Fakturoval něco, na co neměl oprávnění

Zpět k věci, která se týká jistého pana V.B. Ten byl prvostupňovým rozhodnutím Krajského soudu uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 61 odst. 3 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“). Přestupku se dopustil tím, že v době nejméně od 11. 4. 2019 do 9. 3. 2022 realizoval u zákazníků na různých místech České republiky revize spalinových cest (komínů) a svou činnost takto i fakturoval, přičemž si tím vydělal minimálně 26.900 Kč. Dle názoru správních orgánů však pro tuto činnost potřeboval živnostenské oprávnění pro výkon řemeslné živnosti „kominictví“, které neměl. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 6.000 Kč. Pan V.B. se pokusil toto rozhodnutí zvrátit a podal proti němu kasační stížnost. Nejvyšší správní soud stížnost zamítl a potvrdil rozhodnutí Krajského soudu. Takto se vyjádřil Nejvyšší správní soud:

„Krajský soud … vyjádřil souhlas s tvrzením …, že plynová zařízení zpravidla nevyžadují revizi spalinových cest, neboť neprodukují saze, a zákon o požární ochraně se tedy na ně neaplikuje. To však nic nemění na tom, že žalobce fakturoval a vydával zprávy o revizi spalinových cest. Pro tuto činnost je však třeba mít bez ohledu na povahu revidovaného zařízení živnostenské oprávnění v oboru kominictví (§ 44 odst. 1 zákona o požární ochraně). Z některých revizních zpráv, které jsou součástí správního spisu, navíc plyne, že tyto zprávy žalobce vydával přímo s odkazem na zákon o požární ochraně a vyhlášku k němu. Vyhláška se žádným způsobem nevztahuje na odvody spalin z plynových zařízení. Žalobce tak při své činnosti zaměňoval revizi plynových zařízení podle zákona o VTZ (Zákon o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení) s revizí spalinové cesty podle zákona o požární ochraně. Dle názoru krajského soudu tedy měl žalobce při každé revizi plynového zařízení vyhodnotit, zda je u něj třeba provést revizi spalinové cesty, a učinit o této úvaze záznam. Neměl však sám vlastní úvahou hodnotit, zda je revidované zařízení schopno bezpečného provozu dle zákona o požární ochraně.“

„Stěžovatel v kasační stížnosti předně poukazuje na to, že mu krajský soud přisvědčil, že jím revidovaná zařízení na spalování plynu nevyžadovala revizi spalinových cest, neboť nespadají pod zákon o požární ochraně a jeho prováděcí vyhlášku. Z toho stěžovatel dovozuje, že krajský soud měl žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušit, resp. nerozumí tomu, proč krajský soud žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že krajský soud skutečně dospěl k (nesprávnému) závěru, že na spalinové cesty vyhrazených technických zařízení se neaplikují požadavky zákona o požární ochraně. Skutkovou podstatu přestupku však považoval za naplněnou, neboť stěžovatel revize spalinových cest podle zákona o požární ochraně a vyhlášky č. 34/2016 Sb. fakticky prováděl, byť nebyly potřebné, a vystavoval o nich revizní zprávy. Tím vykonával činnost, ke které je potřebné živnostenské oprávnění pro řemeslnou živnost v oboru kominictví.“

Zákon o požární ochraně nerozlišuje mezi zařízeními vyžadujícími spalinovou cestu

„Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda se na spalinové cesty zařízení na spalování plynných paliv vztahuje zákon o požární ochraně. Považuje za vhodné podotknout, že zákon o požární ochraně mezi typy zařízení, k jejichž fungování jsou třeba spalinové cesty (tj. kouřovody a komíny), skutečně nijak nerozlišuje.

V § 44 odst. 2 zákona o požární ochraně je mj. uvedeno, že ‚čištění nebo kontrola spalinové cesty podle tohoto zákona u spalinové cesty pro spotřebiče na plynná paliva, kde odvod spalin je podle návodu nebo technických podmínek výrobce nedílnou součástí spotřebiče, se provádí podle návodu výrobce.‘ Odstavec 1 tohoto ustanovení pak stanoví, že ‚čištění nebo kontrolu spalinové cesty provádí osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví (dále jen ‚oprávněná osoba‘)‘. V § 45 je dále stanoveno, že ‚revizi spalinové cesty provádí oprávněná osoba, která je současně revizním technikem spalinových cest ve smyslu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání‘. Z těchto ustanovení zcela zjevně vyplývá, že se zákon o požární ochraně aplikuje na revizi veškerých spalinových cest, výslovně též na revizi spalinových cest pro spotřebiče na plynná paliva.“

Vyhláška o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty zahrnuje i ty od plynových spotřebičů

„Nejvyššímu správnímu soudu není zřejmé, z čeho stěžovatel dovodil, že se na spalinové cesty spotřebiče na plynná paliva neaplikuje prováděcí vyhláška č. 34/2016 Sb., Vyhláška o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Ta totiž ve svém textu žádnou takovou výjimku neobsahuje. Naopak ve své příloze č. 2 výslovně stanoví lhůty pro kontrolu a čištění spalinových cest u plynových spotřebičů, dokonce pro kondenzační spotřebiče na plynná paliva stanoví odchylnou periodicitu provádění kontrol.“

Technické požadavky na stavby

Za důležité lze považovat i to, že Nejvyšší správní soud zmínil, že nejde jen o Zákon o požární ochraně a Vyhlášku o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Poukázal i na Vyhlášku č. 268/2009 Sb. Vyhláška o technických požadavcích na stavby:

„Požadavek na provedení revize spalinových cest spotřebičů (bez ohledu na druh spotřebovávaného paliva) vyplývá též ze stavebních právních předpisů (§ 24 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby).“

Zdánlivá nesystematičnost Zákona o požární ochraně

„Ačkoli se v určitém ohledu může zdát přehnané, aby se předpisy sloužící k ochraně společnosti před důsledky požárů vztahovaly i na plynové spotřebiče, které danou hrozbu za běžných okolností neskýtají (typicky na plynové kondenzační kotle, jež za běžných okolností produkují spaliny o takové výstupní teplotě, že by neměly být způsobilé něco zapálit), nelze s poukazem na účel zákona negovat jeho výslovné znění. V této souvislosti lze zmínit, že ustanovení týkající se čištění, kontroly a revize spalinových cest byla vložena do zákona o požární ochraně zákonem č. 320/2015 Sb., aniž by účel zákona o požární ochraně vyjádřený zejména v § 1 byl uzpůsoben obsahu a smyslu této doplňované právní regulace.“

Výše uvedené vyjádření však Nejvyšší správní soud dále upřesnil:

„… zahrnutí některých povinností spojených s plynovými spotřebiči a jejich spalinovými cestami do zákona o požární ochraně je nesystematické pouze zdánlivě. Zákon o požární ochraně se skutečně obecně nevztahuje na situace, činnosti a zařízení, které nijak nesouvisí s rizikem požáru. S předcházením požáru však zcela jistě souvisí činnost kominíků; kontrola a revize spalinových cest za účelem protipožární prevence je jejich primární náplní práce. Není však náplní jedinou. Smyslem jejich činnosti je i ochrana osob před jinými nebezpečími, která jim mohou hrozit z užívání tepelných (spalovacích) zařízení v důsledku nesprávné manipulace či údržby spalinových cest. Tato jiná nebezpečí hrozí i uživatelům zařízení na plynná paliva (např. v důsledku nesprávného provedení spalinových cest, jejich neprůchodnosti či netěsnosti jejich jednotlivých komponent). Ačkoli v takové situaci zpravidla nemůže vzniknout požár, je nutno jí předcházet, neboť je spojena s rizikem jiného nebezpečí pro život a zdraví (spaliny plynných paliv obsahují oxidy dusíku, oxidy síry, oxidy uhlíku a řadu dalších látek, které mohou být zdraví nebezpečné). I tato činnost spadá do odbornosti kominíků jako profesionálů, kteří přispívají k předcházení veškerých rizik spojených se spalinovými cestami. V úplnosti lze odkázat na znění přílohy č. 1 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., které obsahuje kompletní výčet činností, které kominíci v rámci své živnosti provádějí. Čištění, revize a kontroly spalinových cest jsou tedy bez ohledu na typ zařízení obsaženy v zákoně o požární ochraně proto, že tyto činnosti primárně slouží k prevenci požárů, a to i když tomu tak nemusí být vždy. Neexistuje přesvědčivý důvod, proč by jednotná právní úprava určité činnosti měla být rozdělena do několika právních předpisů pouze proto, že některé typy zařízení, k nimž se tato činnost vztahuje, mohou představovat riziko požáru, kdežto jiné spíše nikoliv.“

Spalinové cesty nejsou součástí plynového zařízení

Důležitý poznatek pro revizní techniky plynových zařízení, kteří postupují stejně jako žalovaný pan V.B. nebo by tak chtěli postupovat, ale i pro provozovatele plynových kotlů a kotelen, je v rozsudku uveden takto:

„Obsah zákona o VTZ (Zákon o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení) je v současnosti blíže konkretizován v nařízení č. 191/2022 Sb. V § 5 odst. 2 písm. j) tohoto nařízení je výslovně uvedeno, že vyhrazenými plynovými technickými zařízeními nejsou spalinové cesty. V § 18 odst. 6 písm. i) tohoto nařízení je dále stanoveno, že při výchozí revizi plynového zařízení je nutné prověřit, zda byly podle příslušných právních předpisů provedeny revize i na vyhrazených elektrických, tlakových nebo zdvihacích zařízeních a zda byly provedeny revize spalinových cest, vztahující se k revidovanému vyhrazenému plynovému zařízení.“

Zpět k rozsudku a pokutě

„Z hlediska posuzované věci není rozhodné, zda byla revize spalinových cest stěžovatelem fakturována samostatně, či v souhrnu s ostatními službami. Stěžovatel totiž zcela prokazatelně fakturoval činnost ‚revize spalinových cest‘ a dostával za ni zaplaceno, což ostatně ani nijak nepopírá. Z § 61 odst. 3 písm. b) živnostenského zákona vyplývá, že ‚fyzická osoba se dopustí přestupku dále tím, že provozuje činnost, která je předmětem živnosti řemeslné nebo vázané, aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění‘. Definice živnosti je obsažena v § 2 živnostenského zákona, přičemž platí, že ‚živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem‘. Je zjevné, že stěžovatel předmětnou činnost provozoval samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku… Skutková podstata přestupku podle § 61 odst. 3 písm. b) živnostenského zákona tedy byla v dané věci naplněna.“

Závěr – názor autora

Rozsudek padl. Rozsudek však nebrání nikomu, aby v případě, že s určitým předpisem, normou, vyhláškou, zákonem, nařízením vlády atp. nesouhlasí, neusiloval o jejich změnu.

Usilovat lze o vynětí povinnosti provádět revize spalinových cest u plynových kondenzačních kotlů. Například tehdy, pokud výrobce kotle deklaruje, že jeho kotle jsou vybaveny bezpečnostními prostředky neumožňujícími provoz ohledně překročení limitní teploty spalin, od které vzniká riziko vznícení sazí a okolních hořlavých hmot. A kotel je vybaven systémy, které zásadně omezují i riziko jiného nebezpečí pro život a zdraví od látek, které mohou být ve spalinách obsaženy, jak se o nich zmiňuje Nejvyšší správní soud. Lze mít zato, že zejména kotel s řízením spalovacího procesu pomocí lambda sondy nebude nikdy v provozu, pokud by ve spalinách mohla koncentrace nežádoucích látek překročit zvolený limit.

Z hlediska ohrožení života nikdy neexistuje 100% bezpečné řešení, a proto je v praxi přípustná určitá, velmi malá, míra rizika. Například lze uvést instalaci plynových topidel s vývodem spalin přes stěnu. Přípustná je instalace tepelného čerpadla pro ohřev vody v interiéru, přestože je v něm náplň hořlavého propanu (do stanoveného limitu) a postačuje bezpečnostní záruka výrobce. Velmi podrobně jsou rozlišeny míry rizik u elektrických zařízení, pro která jsou definovány úrovně napětí bezpečného, malého, nízkého, vysokého a velmi vysokého a jim odpovídají i jiné povinnosti.

Obecně vzato neexistuje důvod, proč by stávající legislativní stav týkající se revizí spalinových cest nemohl být upraven, pokud praktické poznatky a malý výskyt havárií či nehod způsobených „právě a jedině“ závadným provedením spalinových cest od plynových kondenzačních kotlů prokážou riziko, jehož velikost nepřekročí velikost rizik přijatých v jiných odvětvích. K tomu je však nutné dosáhnout shodného stanoviska všech zainteresovaných stran. Do doby případné změny je však nutné respektovat současný stav.