Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

„Matrix“ ruské těžby, nákupu a prodeje zemního plynu

Datum: 16.4.2012  |  Autor: Mgr. Petr Strejček, Ph.D. MBA  |  Recenzent: PhDr. František Petružalek

Úvod

Ruská federace (RF) a firma Gazprom garantují a dodávají v současnosti jednu třetinu dodávek zemního plynu do Evropské unie. Podíl dodávek z RF má podle veškerých analýz a scénářů narůst ve střednědobém horizontu na úroveň jedné poloviny. Otázkou pro některé odborníky zůstává, zda budou Gazprom a Kreml schopni dostát svým dodavatelským závazkům. Stále existuje skupina kritiků, kteří nevěří ve schopnost ruského zásobovacího systému, stejně tak jako nevěří v efektivnost investic, které v současnosti firma Gazprom realizuje. Možnosti RF v zásobování EU zemním plynem byly a jsou tak mnohými experty často zpochybňovány (Kirk, 2008 nebo Energy Tribune). Je zmiňováno především neotevírání nových ložisek1), neinvestování do nových projektů a obecně klesající trend těžby. Uvedené kritické poznámky jsou pravdivé pouze částečně. Podívejme se na skutečný stav těžby plynu v zemi, strukturu a praxi ruských producentských firem a příjmy plynoucí z těžby plynu. V následující stati se budeme věnovat ruské plynové bilanci, a to ve střednědobém časovém horizontu. Na jedné straně bude pozornost věnována těžbě, produkci a nákupům zemního plynu v RF a na druhé straně se zaměříme na dodavatelskou aktivitu ze stejné země.

1. Gazprom

Gazprom produkuje v současnosti kolem 18 % zemního plynu v celkové světové produkci a ošetřuje svůj nejdůležitější trh především v Evropě2). Přitom neméně důležitým cílem firmy je plynulá saturace domácí sítě, ve které se počítá s neustálým nárůstem spotřeby z důvodu probíhající plynofikace země (v současnosti je plynofikováno asi 65 % RF). Statistiky a výroční zprávy Gazpromu rozdělují jeho zákazníky do několika skupin, přičemž EU jako celek se v nich zatím neobjevuje. Firma Gazprom v tomto případě sleduje zavedenou a mírně provokující terminologickou praxi ruské zahraniční politiky, ve které odběratelé dělí dle regionů na státy Společenství nezávislých států a Baltické státy (připomíná „blízké zahraničí“) a „Far Abroad countries“3), což jsou státy Evropy včetně Turecka (Gazprom Annual Report 2008, 47). Poslední skupinou zákazníků jsou samozřejmě domácí odběratelé. Plynulost dodávek pro všechny odběratele je zajištěna z několika zdrojů a jedním ze základních elementů je domácí produkce zmiňované firmy Gazprom. Začněme tedy u nejdůležitějšího článku a to tabulkou č. 1, která přibližuje hodnoty vytěženého plynu, kterých Gazprom dosahoval v minulém období a jež můžeme předpokládat jako limitní pro predikovanou budoucí těžbu.

Tab. 1. Produkce zemního plynu firmy Gazprom (mld. m3/rok)
Rok20012002200320042005200620072008200920102011
Produkce512526548553555556549550462508-
Zdroj: Gazprom Annual Reports (2001 až 2010), rok 2011 autor zatím nenalezl.

Z tabulky je patrné, že v roce 2009 došlo k poklesu produkce a to především z důvodu nedostatečných odběrů doma i v zahraničí způsobených ekonomickou situací ve světě.

Problém produkce a těžby je dobré více strukturovat a detailněji nahlédnout. Faktem zůstane, že u dosud klíčových ložisek plynu firmy Gazprom, míří trend těžby opravdu směrem dolů. Největší ruská ložiska zemního plynu jsou alokovaná především v oblasti tzv. Západní Sibiře a čtyři největší zdroje (Yamburg, Urengoy, Medvezhye a Zapolarnoye) pokrývají nyní 70 % produkce Gazpromu. Svůj „peak“ mají za sebou a jejich produkce klesá (graf č. 1) s výjimkou ložiska Zapolarnoye, které bylo uvedeno do provozu roku 2001. Firma Gazprom pracuje na otevření nových zdrojů (Bovanenko, Kharasevey, Kruzenshstern, Tambey) především na poloostrově Yamal a měla by být postupně uváděna do provozu v letech 2010 až 2021 (Stern 2005: 14). Nynější strategií Gazpromu je vyrovnání propadu současných páteřních ložisek Západní Sibiře dodávkami z Yamalu, a to především díky finančně efektivnímu využití stávající infrastruktury. V současné době realizovaný a pro Gazprom klíčový projekt plynovod Bovanenko – Ukhta navazuje na již stávající energovody a vytváří spojení s oblastí Yamalu (obr. č. 2). První plyn bude novým koridorem proudit nejpozději do konce roku 2012 a bude vyrovnávat klesající trend produkce ložisek Západní Sibiře.

Obr. 2. Výstavba plynovodní trasy Bovanenko – Ukhta
Obr. 2. Výstavba plynovodní trasy Bovanenko – UkhtaZdroj: Gazprom

Seriózní predikce (graf č. 1) produkci nových ložisek Yamalu již zahrnují a hovoří o stabilitě dodávek firmy Gazprom pro období (2010–2020). Pro rok 2012 je Gazpromem plánována těžba až do možností 570 mld. m3, na rok 2015 je to 615 mld. m3 a na rok 2020 se čeká nárůst na 670 mld. m3 (VEMEX).

 

2. Nezávislí těžaři

Pokud hovoříme o těžbě zemního plynu v RF, nesmíme opomenout fakt, že dobýváním plynu se nezabývá pouze polostátní firma Gazprom, ale i další tzv. nezávislí těžaři. Tyto firmy můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin. Zaprvé se jedná o naftařské společnosti, které se při těžbě ropy sekundárně zabývají i dobýváním zemního plynu (Rosneft, TNK – BP, Lukoil, Sibneft, Sidanco…) a zadruhé jsou to firmy, které se specializují pouze na dobývání plynu (Itera, Novatek a Nortgaz…)4). Gazprom je evidentně majoritním producentem zemního plynu v RF a nezávislé firmy pokrývají přibližně 10 % veškeré ruské produkce (Heinrich, Kusznir 2005: 3), výhledově (2011 až 2020) je predikován nárůst až na 17 % podílu (EIA 2009). Produkce těchto firem bude na ruském trhu posilovat a „nezávislí“ získávají vysokou legislativní podporu. Ruská vláda již spustila radikální reformy (první změny od roku 1998), jež pozici nezávislých těžařů posilují (Stern 2005: 179–184). Jedná se zejména o právní opatření směrem k rovnému využívání tranzitní soustavy (patřící Gazpromu) uvnitř RF5). Od počátku nového milénia narůstá podíl třetích stran v hodnotách vytěženého a přepraveného, „nezávislého“ plynu centrální soustavou a pohybuje se nad 100 mld. m3 plynu ročně (Oil & Gas Eurasia 2008) a Jonathan Stern z oxfordského institutu pro energetická studia předpokládá, že nezávislí producenti budou těžit v roce 2020 v RF 125 až 210 mld. m3 plynu (Stern 2005: 209).

3. Střední Asie

Třetím elementem ruského plynového matrixu6) jsou dodávky ze Střední Asie. Gazprom odebírá přebytečný plyn v oblasti kaspického regionu a vyjednává obchody s každou zemí samostatně. S plynovou diplomacií v oblasti začala počátkem milénia nejprve ruská vláda, která vytvořila příznivé podmínky pro Gazprom. Ten nyní odebírá neprodaný plyn především z Kazachstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a nově i z Ázerbájdžánu7). Tabulka č. 2 zaznamenává roční přehledy o odebraném množství plynu z regionu.

Tab. 2. Gazpromem nakoupený plyn ve Střední Asii (mld. m3)
Rok200520062007200820092010
Turkmenistán3,841,042,642,311,410,7
Uzbekistán8,29,39,614,215,413,9
Kazachstán6,07,28,59,61012,4
Ázerbájdžán----0,50,8
Zdroj: www.gazprom.com

Diplomatickým problémem se pro RF stal například pokles nákupů plynu v roce 2009 v Turkmenistánu, který byl způsobený nízkými odběry v Evropě a také poruchou na plynovodním potrubí. Vůbec zajímavé je, že během tří let odběry právě turkmenského plynu poklesly čtyřikrát a svůj podíl na této situaci má i evropská hospodářská recese. Samotná vyjednávání ve Střední Asii jsou specifická a nejsou jednoduchá, zvláště v případech, ve kterých se jedná o záležitosti snižování odběrů. V případě Turkmenistánu došlo dokonce k diplomatické potyčce mezi Kremlem a Ašchabadem a k obviněním za způsobení výbuchu (dne 9. 4. 2009)8) energovodu z důvodu nedostatečného varování při odstávce potrubí (Eurasianet 2009). V roce 2008 nakoupil Gazprom celkem 66,1 mld. m3 plynu ve Střední Asii, zatímco o rok později takřka o polovinu méně9) – 37,3 mld. m3. Nákupy zemního plynu v zahraničí jsou tak třetím doplněním v ruském portfoliu pro následnou strategii prodejů.

Kompletní údaje o celkové ruské produkci a nákupech plynu se tedy skládají ze tří položek. Jedná se o těžbu Gazpromu, produkci nezávislých producentů a nákupy plynu ve Střední Asii prováděné Gazpromem. Objektivní predikci z nezávislého a důvěryhodného zdroje o stavu uvedené trojčlenky a jednotlivých objemech do roku 2020 přibližuje graf č. 1.

Graf 1. Struktura a předpokládaná výše ruské produkce plynu do roku 2020
Graf 1. Struktura a předpokládaná výše ruské produkce plynu do roku 2020Zdroj: OECD/EIA 2006

Ruské ministerstvo pro ekonomický rozvoj předpovídá pro rok 2012 težbu Gazpromu na 533 mld. m3 (výše v textu je uvedený odhad Gazpromu, 570 mld. m3) a 116 mld. m3 u nezávislých (Stern, 2009). Celkem je to dle ministerstva asi 649 mld. m3. Pokud budeme předpokládat, že Evropa odebere obvyklých 160 mld. m3 (což se pravděpodobně v recesi nepodaří), ostaní státy kam RF dodává odeberou obvyklých 100 mld. m3 a státy RF, SNS a blízkého zahraničí odeberou 350 mld. m3 (všichni jako stálí zákazníci), jsme na 610 mld. m3. A to ještě nepočítáme možné nákupy zemního plynu ve Střední Asii. Na základě výše uvedených informací můžeme konstatovat a nezávisle vycházet z faktu, že RF bude dle autora schopna v nejbližších letech pokrýt jak vlastní, tak evropskou poptávku po zemním plynu (viz. graf č. 1 – zdroj: OECD/EIA). V závěru stati bude ještě vhodné a zároveň zajímavé přiblížit a porovnat ekonomické výnosy z prodeje plynu na domácím trhu a v zahraničí. Jediným a takřka monopolním exportérem plynu z RF je Gazprom, který prodává plyn prostřednictvím dceřinné firmy Gazexport. Zajímavá budou pro porovnání čísla objemů a plateb u domácí spotřeby a ve stejné kategorii u dodávek směrem do Evropy.

Tab. 3. Přehled výše dodávek zemního plynu a příjmů z jednotlivých regionů
20082009
RegionProdeje
mld. m3
Prodeje plynu dle regionů %Tržby v mld. rublůPříjmy dle regionůProdeje
mld. m3
Prodeje plynu dle regionů %Tržby v mld. rublůPříjmy dle regionů
RF287,050,6 %474,022,7 %262,554,3 %495,025,1 %
SNS96,517,0 %356,017,0 %67,714,0 %371,018,8 %
Evropa184,432,4 %1.260,060,3 %152,831,7 %1.103,056,1 %
Celkem567,9100 %2.091,0100 %483,0100 %1.969,0100 %
Zdroj: Gazprom Annual Report (2008 a 2009), přepočty autora

Z výše uvedené tabulky vyplývá několik skutečností. RF do jiného regionu než evropského plyn zatím v takovém množství nedodává10) a předpokládá se, že ve střednědobém horizontu se situace nezmění. Dalším poznatkem je značné cenové rozpětí mezi domácími a zahraničními dodávkami. I když ceny za plyn v RF díky cenovým reformám vlády pomalu rostou, majoritním příjmem Gazpromu (a potažmo ruského rozpočtu) jsou platby právě z Evropy. Státy EU jsou stále exkluzivními a bonitními odběrateli ruského plynu. Gazprom je evidentně závislý (zatím) na odběrech z EU a jakákoliv nestabilita v nákupech může znamenat nepříjemnosti nejen pro firmu samotnou, ale i pro samotný rozpočet RF. To platí i pro situaci, kdy je v celé EU očekávána recese a to rozhodně delší než ta, která odezněla v roce 2009. Takový problém se dále posouvá do diplomatické roviny, kdy byl například Kreml nucen řešit jak zvyšování nákupů plynu (do roku 2008), tak problematické snížení odběrů ve státech Střední Asie11) (2009).

Uvedená situace, (závislost rozpočtu RF na penězích z EU) se může jevit pro Unii výhodnou. Někteří analytici označují současnou situaci mezi EU a RF jako vztah vzájemné závislosti (Tichý, 2011), kdy díky jiným výhodám (prodej důležitých technologií, platby za komodity, spolupráce v těžbě, výstavba nových zásobníků v EU, evropské přímé zahraniční investice v RF...) je Brusel ve vzájemné relaci s Moskvou silnějším hráčem. Prozatím vzájemnou závislost mezi EU a RF však může ovlivnit několik skutečností. Zástupci Gazpromu zatím neúspěšně vyjednávají o provozu plynovodu plynovod (Altaj) a prvních dodávkách do Číny (návrh na rok 2015 až 30 mld. m3/rok) a jsou podepsány předběžné smlouvy na výstavbu plynovodů do Severní i Jižní Koreje (podpis v srpnu 2011). V Číně jsou zatím brzdou ve vyjednávání ceny za dodávaný plyn v budoucnu a na Korejském poloostrově brzdí pružnější vyjednávání politická situace. Pokud by se podařilo dokončit oba plánované projekty na Dálném východě, mohla by se výhodná pozice majoritního odběratele Evropské unie, radikálně změnit.

Článek byl autorem publikován v časopisu ENERGETIKA a zde je vydán s laskavým souhlasem redakce.


Poznámky

1) Příčiny současných problémů s neotvíráním ložisek musíme však vidět v časovém zpoždění, kdy jsou důsledkem ekonomické situace v RF v 90. letech minulého století. V tomto období Gazpromu takřka nikdo na domácím trhu za plyn neplatil. Společnost tak byla nucena svoje pohledávky kapitalizovat nebo docházelo k výměnnému obchodu. Finanční situace se zlepšila až počátkem nového milénia, kdy ruské firmy začaly opravdu dluhy splácet a Gazprom tak mohl začít investovat do nových projektů (VEMEX). Zpět

2) V poslední době začal Gazprom dodávat také LNG zemím Dálného Východu. Zpět

3) Termíny blízké a daleké zahraničí přinesl do ruské zahraniční politiky Andrey Kozyrev v polovině 90. let a jsou tak „připomenuty“ bývalé sféry Sovětského svazu. Zpět

4) Novatek, Rosneft a TNK-BP tvoří 80 % produkce nezávislých těžařů plynu v RF (Blagov 2009). Zpět

5) Reformy v RF byly detailněji popsány v: Energetika 12/2011, Plynárenství – Řízení změn v ruském plynárenství a managementu firmy Gazprom (Strejček). Zpět

6) Termín „Ruský plynový matrix“ použil Jonathan Stern pro přirovnání k ruské plynové balanci. Na straně zdrojů stojí produkce Gazpromu, produkce nezávislých těžařů a dodávky ze Střední Asie. Strana odběrů je složena z domácí spotřeby, spotřeby zemí SNS a Pobaltí a spotřeby zemí Evropy (Stern 2009: 4). Zpět

7) Země Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu, kromě vlastní spotřeby dodávají od roku 2009 plyn do Číny, Turkmenistán i do Íránu a Ázerbájdžán do Turecka. Zpět

8) Turkmenistán obviňuje Gazprom, že varování přišlo velmi krátkou dobu před odstávkou a že turkmenští plynaři neměli dostatek času k vlastní redukci dodávek (Daly 2009). Zpět

9) Za poklesem stojí také nedostatečný odbyt v Evropě z důvodu ekonomické recese. Zpět

10) V roce 2009 začal Gazprom dodávat malé množství LNG z terminálu na poloostrově Sachalin do Japonska. Čína dostává od roku 2009 ročně 40 mld. m3 z oblasti Střední Asie a soustředí se především na diverzifikaci dodavatelů LNG. Naopak RF si je vědoma, že postavením plynovodu do Číny se (po vysoké investici) odsoudí k závislosti na jednom zákazníkovi. Stejně tak k silnějšímu průniku na pacifický trh LNG chybí RF početnější flotila LNG tankerů. Zpět

11) Tuto situaci dokládá právě zmíněný konflikt s Turkmenistánem, který byl nucen následně snížit dodávky do RF. Zpět


Literatura

 
English Synopsis
"Matrix" of Russian extraction, purchase and sale of natural gas

The Russian Federation guarantees one-third of natural gas supply to the European Union. This share has to grow in the medium term to one half. But this is disputed by many critics, mainly because no newly opened bearings and no investment to new projects. What is the real state of the gas production in Russia?

 

Hodnotit:  

Datum: 16.4.2012
Autor: Mgr. Petr Strejček, Ph.D. MBA   všechny články autora
Recenzent: PhDr. František Petružalek



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcích 


Témata 2019

Partneři - Vytápíme plynem

technická podpora výrobců

Partneři - Vytápění

Doporučujeme