Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Vliv únorových mrazů na náklady za vytápění

Datum: 15.3.2018  |  Autor: Ing. Josef Hodboď, TZB-info, obor Vytápění

© Fotolia.com

Česká televize se počátkem března obrátila na TZB-info s dotazem, jak moc negativně se mrazivé počasí koncem února a začátkem března projeví na účtech za teplo. Obecně lze říci, že tento dotaz je zcela legitimní, neboť zimy byly opravdu velké. Z pohledu celé otopné sezóny je však tento dotaz předčasný.

Takový dotaz může mít význam pro konkrétní měsíce únor a březen, ale jen pro toho, kdo si platí zdroj energie na výrobu tepla každý měsíc podle konkrétní situace, nikoliv zálohově.

Zálohově se platí energie síťové, tedy zemní plyn, elektřina nebo teplo z CZT. Podobně lze za zálohovou platbu považovat předsezónní nákup hnědého uhlí, dřeva, pelet, neboť se jimi spotřebitel zásobuje předem na celou otopnou sezónu. Vyúčtování po ukončení otopné sezóny si provede tak, že se podívá, kolik mu paliva zbylo.

Podívejme se na údaje od ČHMÚ. 3. března 2018 vydal tuto zprávu: „Únor 2018 byl ze všech 3 zimních měsíců nejchladnějším, zejména v důsledku velmi studeného závěru měsíce. Průměrná měsíční teplota na stanici Praha-Ruzyně byla až o 5,6 °C nižší než průměrná teplota za předchozí leden! Nejteplejším dnem zimy byl Silvestr 2017 a nejchladnějším 26. únor. Ale ani studený závěr zimy nezabránil tomu, aby se zima 2017/2018 mohla na zmíněné stanici zařadit mezi teplé s odchylkou +1,4 °C od normálu 1981-2010 a +2,0 °C od normálu 1961-1990.

Je tedy zřejmé, že z několika extrémně chladných dnů nelze vyvozovat zvýšení nákladů za teplo, za zdroje tepla k vytápění, za palivo.

Energetici pro posuzování otopných sezón z pohledu potřeby tepla na vytápění, ale třeba i kratších období, například měsíců, používají výpočet denostupňů. Ty se odvozují od rozdílu mezi teplotou, která má v daném objektu být a průměrnou denní teplotou venkovního vzduchu. Meziroční rozdíly mohou dosáhnout až cca 10 %, ale to neznamená, že stejné rozdíly budou i na straně nákladů. Metoda je přibližná, spíše bilančního charakteru, tedy pro orientační porovnání. Lze ji samozřejmě použít i pro rodinný dům.

Pokud tedy vezmeme období prosinec 2017, leden a únor 2018, s ohledem na normál tedy 80 dnů s průměrnou odchylkou +1,4 °C od normálu 1981-2010, tak tomu odpovídá o 112 denostupňů oproti normálu méně. Jak významně se to příznivě projeví v nákladech za teplo, závisí na tepelně technickém charakteru objektu, tedy nákladům na vytápění v objektu vztaženým na jeden denostupeň. To si může orientačně každý spočítat, viz například článek Spotřeba tepla a denostupně na TZB-info. Pokud to vezmeme opravdu jen orientačně, tak v důsledku vyšší průměrné teploty během daných tří měsíců se náklady na teplo k vytápění za tuto sezónu snížily o cca 3 %. Výsledný účet však ovlivní i měsíce další.

Období velmi nízkých teplot vedou k zamyšlení, zda je oprávněné volbu jmenovitého výkonu zdroje tepla pro dům provést s ohledem na „oteplování“, tedy návrhový výkon snížit. Například z výše uvedených údajů o růstu průměrné roční teploty o 1,4 °C až 2,0 °C oproti dlouhodobým normálům se může jevit, že není nutné otopné soustavy dimenzovat na výpočetní regionální teplotu (-12 °C, -15 °C, -18 °C), ale že by bylo možné tyto teploty snížit. Dlouhodobě se prokazuje, že nejnižší teploty se vyskytují zhruba po dobu 4 % délky otopné sezóny, tedy cca 8 až 12 dnů. Zbytek lze pokrýt s výrazně nižším výkonem.

Je zřejmé, že zmenšit výkon zdroje tepla, a tedy jeho investiční náročnost lze, ale pak se riskuje, že v domech bude po dobu například 10 dnů chladněji a lidi budou zasílat stížnosti všude možně. Za minulého režimu patřil dostatek tepla v bytech (především z CZT) k politicky velmi přísně sledovaným záležitostem. Dnes si toto soukromý majitel může ve velkém rozmezí řešit dle svého. U kolektivních majitelů, SVJ, bytových družstev rozhodne jejich valná hromada. Zde však lze narazit na to, že na případné nedodržení normované teploty si někdo bude stěžovat s odkazem na hygienické normy a pak má velkou šanci uspět.

Žijeme v tržním hospodářství, a kromě CZT, které neumožňuje výběr dodavatele, lze u ostatních způsobů poptat více dodavatelů a vybrat si. Mezi cenami dodavatelů lze zjistit významné rozdíly přesahující i deset procent, jak si lze ověřit například v kalkulátoru Ceny paliv a energií na TZB-info. I ten, kdo využívá tuhá paliva, si s blížícím se koncem otopné sezóny může udělat „inventuru“ svého skladu a podle toho odhadnout budoucí nákup. Palivo pak nakoupí v době, kdy lze předpokládat nejnižší cenu. Tedy zpravidla během konce otopné sezóny a krátce po ní, v dubnu až červenci. Kdo čeká až na srpen, září, tak již zpravidla nezíská výhodnější cenu.

Nevhodně zvolený dodavatel energie se v současnosti jeví jako velmi slabý článek řetězu na jehož konci jsou náklady za vytápění.

Nejlepším řešením je tedy takové, které po optimalizaci výběru dodavatele tepla, energií, paliva, umožní pokrytí potřeby tepla i během velmi nízkých venkovních teplot, a to, co se během několika chladnějších dnů spotřebuje navíc, by měla následně umět kvalitní otopná soustava ušetřit v době teplot vyšších. Ale toto technicky proveditelné opatření bohužel stále není běžnou vlastností všech otopných soustav. A pak také dlouhodobé plánování nákladů za teplo k vytápění, kdy rozhodným obdobím není jeden rok, jedna sezóna. Pokud se v jedné teplejší sezóně něco ušetří, mělo by to být uloženo na příští sezónu, která může být zase chladnější. Toto však dokáží jen jedinci se silnou vůlí, kteří odolávají lákadlům okamžité spotřeby, tedy řekl bych „ze staré školy“.

Závěr tedy zní:
  1. Několik výrazně chladnějších dnů koncem února celoroční náklady za teplo nijak nezvýšilo.
  2. Pokud jsou zdroj tepla a napojená otopná soustava schopné optimálně pracovat jak při nejnižších vnějších teplotách, tak i při vyšších, tak se celoroční spotřeba tepla na vytápění bude pohybovat okolo dlouhodobého průměru s maximálními odchylkami plus - mínus v řádu procent. Co tato procenta budou znamenat v nákladech, aneb jak se to projeví v peněžence spotřebitelů, to závisí na sjednaných cenách za energie, paliva, paušálech, rezervovaných výkonech atp. A zde je možný větší rozptyl, než který zatím působí klimatické jevy.
  3. Pokud vznikne úspora na nákladech za teplo vlivem teplejší otopné sezóny, tak by měla být uložena jako rezerva na další sezónu, a nebo využita ve prospěch technických opatření vedoucích ke snížení provozních nákladů. Například na instalaci lepší regulace atp.
 

Hodnotit:  

Datum: 15.3.2018
Autor: Ing. Josef Hodboď, TZB-info, obor Vytápění   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (4 příspěvky, poslední 26.03.2018 15:59)


Témata 2018

Slunce v domě on-line

Stav nabití BAT:--- %
Roční soběstačnost:--- %

In-počasí v ČR
Tabulky a výpočty

Partneři - Vytápění

Spolupracujeme

logo Asociace odborných velkoobchodů

Doporučujeme