AKTUÁLNĚ: Kotlíková dotace – skvělá zpráva pro peletu!!

Rozruch kolem tzv. „kotlíkové “dotace na výměnu starých uhelných kotlů v Moravskoslezském kraji začal poměrně prudkou, ale logickou reakcí Ing. Cankaře na fakt, že z dotací byly „vyloučeny“ speciální kotle určené pouze na spalování kusového dřeva či dřevních pelet a podporovány jsou pouze automatické kotle, které umějí spalovat uhlí.

Bohužel nikdo ze „zodpovědných“ nebyl schopen vysvětlit, že i tyto, na první pohled zvrácené podmínky dotace, mohou mít také svou logiku. Kauza „lumpárna“ tak začala žít svým vlastním životem.

Každý den se ve sdělovacích prostředcích objevují nové odsuzující komentáře a radikální požadavky na změnu dotačních pravidel. Stále noví „diskutéři“ se zaštiťují virtuální „odbornou veřejností“ a používají k podpoře svých argumentů bohužel spoustu nepřesností, zavádějících demagogií a lobismem. Pocházím ze severní Moravy a jsem konstruktérem kotlů, proto jsem s dotačním programem dobře seznámen. Navíc se více jak 12 let velice intenzivně zabývám propagací dřevních pelet, takže snad nemůžu být nařčen z podjatosti (i když to je nejjednodušší argument demagogů) a s trochou neskromnosti se snad také mohu považovat za člena odborné veřejnosti. Můj pohled na “kauzu“ je poněkud odlišný. Netvrdím, že je jediný správný, ale snad dá základ pro slušnou a objektivní diskuzi.

Doplnění redakce: Na původní článek Ing. Cankaře regoval náměstek SFŽP, klastr Česká peleta a Ing. Benda, obchodní ředitel BENEKOVterm. Naši čtenáři mohou diskutovat k danému tématu na našem Facebooku a rovněž s naším kolegou Ing. Milanem Bechyně, který je přítomen tento týden na stánku na Infothermě v Ostravě.

Každý rozumný člověk musí souhlasit s názorem, že spalování uhlí není ideálním řešením, a já jako ortodoxní peletář bych nejraději všude viděl toto moderní biopalivo. Ale žijeme v jisté realitě a s tou je nutné se smířit. Podle nejnovějšího sčítání lidu topí uhlím u nás 350 tisíc domácností, které spálí ročně téměř 1,5 miliónů tun uhlí a 300 tisíc domácností topí dřevem. Nabídka kusového dřeva na trhu již téměř není schopná pokrýt poptávku, takže náhrada uhelných kotlů kotli na dřevo je nereálná. Nové instalace moderních kotlů na dřevo budou nahrazovat především ty dosluhující nevyhovující „dřeváky“. Čím tedy nahradit 1 500 000 tun uhlí? Výrobní kapacita našich peletáren nepřekračuje 300 000 tun, v současnosti dostupné suroviny (pilin) je tak na 150 000 tun. Dovážet se doposud dá pouze méně kvalitní peleta zvláště z Ukrajiny, kterou nelze ale použít ve většině peletových speciálů. V Německu, světové velmoci v oblasti lokálního vytápění peletami, je v provozu cca 150 tisíc peletových kotlů a roční nárůst nových instalací nepřekračuje 30 tisíc.

To vše naznačuje, že uhlí se ještě minimálně 10 let ve vytápění nezbavíme. Co lze pro kolabující kvalitu vzduchu možné udělat již nyní, je významně napomoci jeho ozdravění náhradou nevyhovujících technologií na spalování uhlí těmi moderními, které se emisemi přibližují spalování pelet. Program Zelená úsporám logicky podpořil obnovitelné zdroje, ale neumožnil změnu těm, kteří nemají možnost topit dřevem (zvláště v městské zástavbě je problém se skladováním) a peletám dosud nevěří. Když přišel „miniprogram“ (ve srovnání se ZÚ) s podporou moderních uhelných technologií, vznikl nepředstavitelný „humbuk“.

Základní myšlenkou „kotlíkové“ dotace je náhrada starých ocelových a litinových kotlů s ručním přikládáním za kotle automatické. Vyloučení ručního přikládání na roštu (i jako doplňková možnost) má zamezit spalování komunálního odpadu. Je pravda, že některým koumákům (velice slušně řečeno) nezabrání jakákoliv technologie spalovat „svinstva“ a pokud nadrcený odpad přimíchá do uhlí, pak stejně jednoduše to lze přimíchat i do pelet – ani v jednom případě to téměř nehoří, protože se jednoduše zalepuje rošt. Ale je to nesrovnatelně složitější než u kotlů všech technologií s ručním přikládáním, protože si musí dát práci s drcením.

Potom tu tedy máme otázku vyloučení peletových speciálů. Velkým problémem dotačního programu Zelená úsporám v celé republice, ale zvláště v MSK byl fakt, že v případě přechodu na topení peletou mělo velké množství lidí strach, že se na 15 let upíší palivu, kterému moc nevěří. Lidé „vyškolení“ elektrifikací vytápění v první polovině 90. let a následnou plynofikací, která je pro většinu nyní cenově téměř neúnosná, často tvrdí, že peletizace vytápění je jen pokračováním nastoupeného „trendu“ a za pár let se opět nedoplatí. Já osobně vím, že je to hloupost, ale přesvědčené nepřesvědčíš. Proto často tito „přesvědčení“ zůstali u starých litinových kotlů. Ostatně jejich nedůvěru podporuje fakt, že mnoho menších peletáren končí s výrobou, protože nemají surovinu.

Ta bohužel stále častěji „vyletí komínem“ ve velkých kogeneračních spalovnách. Jen v mém okolí vím již o dvou (a to je lumpárna, nad kterou se nikdo nepohoršuje). Nový dotační program v MSK je mylně (?) vykládán tak, že podporuje spalování uhlí či spoluspalování, avšak nedovoluje samotné spalování pelet. Ale to je další závan demagogie, protože pravda je jiná. Umožňuje totiž dotovat automatický kotel, který umí spalovat uhlí nebo peletu. To znamená, že ten, kdo chce spalovat peletu (a těch lidí je opravdu hodně), si může pořídit takovýto kotel a spalovat jen peletu. Tím, že je kotel univerzální, dovoluje pochybovačům mít otevřená zadní vrátka pro případ, že by se cena pelet výrazně zvýšila. Právě díky tomu se v novém dotačním programu k peletě obrátí mnoho těch, kteří u ZÚ váhali. Spalování uhlí v těchto kotlích je o polovinu levnější než spalování pelet (viz. tabulka), takže možná spousta lidí začne spalovat uhlí, ale jednou na zkoušku nakoupí pár pytlů pelet a z vlastní zkušenosti vím, že už se k uhlí nevrátí. Znám desítky lidí, kteří z uhlí přešli na pelety. Takže pokud to tak možná na první pohled nevypadá, současný program je skvělá zpráva pro peletu, protože umožní najít si k ní cestu i ortodoxním "uhlářům", kteří by to běžně rozhodně neudělali (v „terénu“ mezi lidmi jsem kvůli vytápění denně, takže vím o čem mluvím).

Program je cílen na tu část obyvatel MSK, která spalováním uhlí v nevyhovujících kotlích „zaneřáďuje“ ovzduší. Převážně tedy sociálně nejslabším, pro které je i topení v litinových kotlích uhlím a dřevem finančně náročné. Pořizovací cena většiny automatických kotlů na uhlí se pohybuje okolo hranice 60 tisíc korun, takže dotace téměř pokryje náklady na jejich pořízení a instalaci. Spalováním levnějšího uhlí O2 s podstatně vyšší účinností navíc ušetří v nákladech na vytápění oproti předešlému topení ve starém kotli (dokládá to tabulka), nesrovnatelně tím navíc sníží zatížení svého okolí emisemi. Většina uhelných automatů je certifikována v emisní třídě 3 dle ČSN EN 303-5. Třída 4 doposud legislativně neexistuje, hovoří se o ní v připravované novele normy, která pravděpodobně bude platit až od roku 2013. Většina kvalitních domácích výrobců automatických kotlů na uhlí s tím počítá a do konce letošního roku své kotle recertifikuje tak, aby 4. třídě vyhověly. Problém to nebude, protože technicky to zvládnou. Požadovat již nyní (před zavedením platnosti novely normy) pro uhelné automaty neexistující třídu 4 je silná demagogie. Prakticky to kvalitní uhelné automaty z dotací vyloučí. Pokud někteří výrobci, kteří recertifikaci na poslední chvíli stihli dříve, hovoří o nutnosti 4. třídy, je nutné k demagogii přiřadit také lobismus, o kterém se v diskuzích také velice často hovoří. Neexistuje totiž technologie spalování hnědého uhlí, která by vyčnívala nad ostatní. Něco jiného je, pokud do kotle určeného na spalování černého uhlí (polské kotle) „přisypete“ uhlí hnědé.

V Krnově 14.1.2012
Ing. Zdeněk Lyčka

Doplnění redakce:
Problematice tzv."kotlíkové dotace jsme na TZB-info věnovali speciální prostor od 4.1., kdy vyšel první článek Ing. Petra Cankaře, na který bezprotředně reagoval Tomáš Podivínský, náměstek Státního fondu životního prostředí. Prostor jsem dali i dalším odborníkům. Byli jsme rádi, když zajímavý a věcný pohled doplnil i autor Ing. Zdeněk Lyčka ve výše uvedeném článku. "Diskuse" pokračovala článkem Ing. Leopolda Bendy a vyjádřením Klastru Česká peleta. Problematiku sledoval i kolega Ing.Milan Bechyně na veletrhu Infotherma v Ostravě. Z jedné diskuse na našem stánku vznikly další dva články Efektivita využití prostředků na podporu automatických kotlů na uhlí v Moravskoslezském kraji a Pár poznámek k problematice DOTAČNÍ POLITIKA v kraji Moravskoslezském. Čtenáři mohli diskutovat na našem facebooku.
Realita:
Projekt odstartoval ve středu 1.2. ráno a už v devět hodin kraj musel výzvu zastavit. „Už se nám nashromáždily tři stovky žádostí, takže dnes musíme projekt po jednom dni ukončit. V programu na výměnu starých neekologických kotlů za nové nízkoemisní je totiž od státu a od nás 20 miliónů korun, které vystačí na 300 nových kotlů,“ vysvětlovala mluvčí krajského úřadu Šárka Vlčková.
Rozhodovat se bude podle data žádosti a lidé obdrží dotaci až zpětně po zakoupení ekologického kotle buď na uhlí či na uhlí a biomasu, může zažádat jen osoba bydlící v Moravskoslezském kraji, zároveň podpisem žádosti o dotaci se žadatelé zaváží k tomu, že po dobu 15 let umožní kontrolu zadotovaného kotle. Kraj chce totiž zamezit tomu, aby v nich lidé pálili to, co tam nepatří.