Komíny a kouřovody (V)
Ukončení komína
Nadstřešní část komína je jeho nejvíce namáhaný díl. U jeho zakončení se navíc používají různé "stříšky". Nejznámější je Meiningerova hlava, která zabraňuje zatékání do průduchu, hlavně ale zabraňuje zpětnému tahu vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek.
Nadstřešní část komína je nejvíce namáhaná část od povětrnostních vlivů i korozívním účinkům spalin. Jelikož je zpravidla v komínovém průduchu (případně i zadním větrání) větší vlhkost a teplota než v exteriéru, platí pro nadstřešní část komína obdobné zásady jako pro obvodové pláště budov. Konstrukcí prostupuje vlhkost směrem k vnějšímu prostředí a pokud se dostane k vrstvě, jež nepropouští vlhkost, může dojít ke kondenzaci. Proto v případě obkladu komínového zdiva nebo komínových tvárnic dochází často k odpadávání obkladů, protože se pod ním nahromadila vlhkost, která v zimě mrzne a v létě se mění v páru. Pokud je z architektonických důvodů třeba komín obložit např. plechem nebo těsnou střešní krytinou, provede se mezi komínovými tvárnicemi a nepropustnou konstrukcí provětrávaná vzduchová mezera. Problémy s prostupující vlhkostí se nevyskytují u komínů s parotěsnou vložkou (např. ocelovou nebo plastovou).
Důležitou konstrukcí je krycí deska, která chrání komín před srážkovou vodou a která by měla mít na převislém okraji "okapničku" aby dešťová voda (případně i saze) nestékaly po vnějším povrchu komína. Krycí deska nemá být pevně spojena s komínovou vložkou, protože vlivem teploty dilatuje. Proto se používá tzv. dilatační manžeta (viz obr. 1), která je volně zasunuta do poslední keramické vložky a umožňuje jí volný dilatační posuv.
Obr.1 Dilatační manžeta komínového systému se zadním větráním EKO UNIVERSAL
uložená na sklobetonové krycí desce KSDZ
Nadstřešní část komína lze provést tak, že nad střechou (nad oplechováním) se zděný komínový plášť vyzdívá z odolnějších a estetických zdicích materiálů nebo tvárnic. Například komín EKO UNIVESSAL může být nad střechou namísto standardních tvárnic UN vyzděn z pohledových tvárnic EKO.DEKOR, které mají na vnějším povrchu strukturu cihlového zdiva. U zděných komínových systémů je nejpoužívanější varianta, kdy je pod střechou na tvárnici osazena krakorcová deska, nad níž se dále vyzdívají tvárnice a zároveň i obezdívka z mrazuvzdorných cihel (viz obr. 2).
Obr.2 Provedení nadstřešní části komína EKO UNIVERSAL pomocí
obezdívky vyzděné na železobetonové krakorcové desce KD.
Někdy je např. z architektonických důvodů požadován komín se stejným povrchem jako fasáda, potom se na komínových tvárnicích provede zateplovaní systém s kvalitní, sítí vyztuženou stěrkou (viz obr. 3). Takto se také obvykle řeší komíny postavené ve štítu objektu, protože krakorcová deska by vyčnívala z fasády.
Obr.3 Provedení nadstřešní části komína EKO UNIVERSAL pomocí
omítnutého zateplovacího systému (z minerálních vláken).
Nejrychlejší, ale někdy s nároky na zdvíhací zařízení je použití prefabrikovaného komínového návleku z lehkého sklobetonu. Ten se dodává jako hranol, který má na vnějším povrchu již finální povrchovou úpravu. Spodní část se seřízne podle sklonu střechy a navlékne se na komín, na kterém je již provedeno oplechování v úrovni střešní krytiny (pozn.: oplechování se musí pod návlek vejít).
Obr.4 Provedení nadstřešní části komína EKO UNIVERSAL pomocí
prefabrikovaného komínového návleku. Dodává se buď se vzorem
cihelného zdiva, nebo hladký bílý.
Často se navíc používají u zakončení komínů různé "stříšky". Nejznámější je Meiningerova hlava (na obr. 2, 3, 4), která zabraňuje zatékání do průduchu, hlavně ale zabraňuje zpětnému tahu vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek. Samozřejmě je však i zdrojem určité malé ztráty tahu při běžných podmínkách. Větší stříšky se používají především v horských oblastech u rekreačních objektů z důvodu ochrany před zapadáním sněhem. Z těchto stříšek však mohou stékat kondenzáty spalin tuhých paliv a poškozovat kovovou střešní krytinu.