Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Události ze světa zemního plynu

V následujícím článku seznamuji čtenáře se zajímavostmi a komentáři ze světa těžby a využití zemního plynu. V první části se podíváme do Libanonu, pak na problematiku těžby břidlicového plynu v USA a nakonec na počátky jeho těžby ve východní Evropě. Text je volným výtahem původních článků uveřejněných většinou na kanadském portálu www.naturalgaseurope.com.

Libanon – není na co čekat

(Původní článek)

Karen Ayat, analytička se zaměřením na východní Středomoří, se v článku ptá: „Na co Libanon ještě čeká?“ a pokračuje: Významný zájem společností těžících plyn a ropu byl velmi slibující. Množství plynu v libanonských vodách vzbudilo zájem těžařských gigantů. Ambiciózní plán sliboval těžbu od roku 2016. Situace je bohužel jiná. V roce 2020 nebude Libanon schopen uspokojit svojí potřebu energie a navíc se odhaduje, že se zvýší jeho zadlužení na 59,1 mld. USD, což je zhruba 120 % HDP (duben 2013).

Podle nejnovějších odhadů by v pobřežních vodách mohlo být 764 mld. m3 zemního plynu a 440-660 mil. barelů ropy. 2. května 2013 vydalo libanonské ministerstvo energetiky a vod první licence. Předběžně to přilákalo 52 firem z 25 zemí. Bylo vybráno 46 firem z toho 12 těžařských.

Karen Ayat dále popisuje situaci v sousedních zemích. Kypr dosáhl závěrečné etapy v plánování LNG terminálu a finální rozhodnutí bude uskutečněno v prosinci tohoto roku. Terminál bude sloužit k exportu LNG do Evropy a do východní Asie. Izrael má rovněž požehnané množství zemního plynu. V Izraeli byla objevena významná naleziště jako Levant (538 mld. m3), významná jsou též ložiska Tamar (254 mld. m3) a Kariš (28 mld. m3). Politické diskuze ale i zde prodlužují celý proces, jedná se o to, zda podpořit export 40 % těžby či nikoliv. Členové Knessetu sepsali petici proti rozhodnutí vlády o exportu 40 % množství a stížností se nyní zabývá nejvyšší soud. Investory takové váhání nepřitahuje, ale jsou připraveni se vrátit v případě učinění nezbytného pokroku v legislativě.

Libanon ale stále čeká na sestavení vlády a na nastolení nejdůležitějších kroků, které by ujistily investory o výhodnosti a bezpečnosti jejich investic.

Export LNG z USA: čísla možná říkají něco jiného

(Původní článek)

Podle Ruuda Weijermarse, zakladatele a hlavního konzultanta ALBORANu, energetické konzultační společnosti, se export břidlicového plynu z USA nemusí vyplatit.

Čtenář, který poslední dobou čte články o exportu amerického LNG, má dojem, že se jedná o hotovou věc. Například The Guardian nedávno publikoval článek „Břidlicový plyn pro vytápění britských domácností do pěti let“ nebo The New York Times psal v článku „Tři zahraniční společnosti investují v USA do exportu LNG“, konkrétně Mitsui a Mitsubishi z Japonska a GDF Suez z Francie. Zatím má USA pouze dva LNG terminály, 17 dalších zařízení čeká na schválení ze strany amerického ministerstva energetiky.

Ruud Weijermars se zamýšlí nad tím, že kupující jsou připraveni platit ceny Henry HUB plus cenu zkapalnění a dopravu. „Myslím, že by to mohlo být tak 3 USD/MMBtu za dopravou kamkoli na světě. Takže celá cena by dělala 3 USD Henry HUB + 3 USD za dopravu + 1 USD zisk (za MMBtu) S takto složenou cenou zůstane břidlicový plyn konkurenceschopný po celém světě,“ vysvětluje Weijermars.

Otázka je, zda to pomůže americkým těžařům. Nabízejí se i jiná čísla: cena břidlicového plynu Henry Hub s ohledem na rentabilitu těžby by se mohla pohybovat kolem 6 USD, spíš však 7 až 8 USD/MMBtu. Tedy, když sečteme 8 + 3 + 1 = 12 USD/MMBtu. S touto cenou by pak americký břidlicový plyn byl těžko konkurenceschopný ve srovnání s ruským, přiváděným do Evropy dálkovými plynovody za cenu kolem 11 USD/MMBtu.

Podle Weijermarse „Hlavním problémem však je, že existuje jen velmi malý prostor pro inteligentní debatu o „skromnější vizi“ pro americký břidlicový plyn.“

Americký břidlicový plyn potřebuje další exportní příležitost, aby se vymanil z cenového diktátu vlivem uzavřeného trhu, a tou by mohla být možnost vyvážet plyn do Mexika tak, jak to chce dělat Shell.

Zdroj: naturalgaseurope.com
Zdroj: naturalgaseurope.com

Když se nyní podíváme na klesající počet vrtů, klesající produkci plynu, jedná se spíše o více negativní scénář. Scénář ale není zahrnut do National Energy Modeling Systému, protože nikdo nechce slyšet negativní scénáře. Podle Weijermarse jsou ale tyto scénáře velmi realistické. Jsem blížeji ke scénáři klesající produkce břidlicového plynu v USA. Jedná se o zcela něco odlišného proti těžbě zemního plynu, kde se marže pohybuje kolem 50 %. To je dnes celkem jiné a spotřebitelé by si měli na to zvyknout, vysvětluje Weijermars.

Extrémní ekonomické očekávání, že budeme mít extrémně levný plyn s dnešní technologií, nemůžeme naplnit. Je to pouhý humbuk hnaný médii. Těžaři budou muset se hodně snažit, aby měli z těžby břidlicového plynu nějaký zisk. Ten bude hlavním limitem rozvoje těžby břidlicového plynu v USA bez dalších ztrát, ale pak vstupuje na scénu jiný obchodní model, který stimuluje rozvoj pracovních míst, průmysl dostupným plynem za 10 USD/MMBtu.

Bloomberg: Chevron přináší těžbu břidlicového plynu do východní Evropy

(Původní článek)

Chevron sází na to, že uspěje ve východní Evropě díky myšlence na odstranění závislosti na ruském plynu. Je to v době, kdy z Polska se stáhly společnosti Exxon Mobil nebo Talisman Energy pro přeceněné zásoby a také pro legislativní kroky polské vlády.

Začátek těžby břidlicového plynu ve východní Evropě přinese Kremlu ránu v podobě zranění ruské ambice dodávat východní Evropě tzv. Superpower. Chevron věří, že když vládám a obyvatelstvu ukáže, že rozvoj těžby břidlicového plynu lze uskutečňovat bezpečně, získá si jejich podporu.

Chevron dostal licenci na průzkum 5,6 ml. akrů na Ukrajině, Rumunsku, Polsku a Bulharsku. Společný podnik s Litvou má provádět průzkum na 600 tis. akrech a uchází se o získání dalších 450 tis. akrů. Na Ukrajině bylo dohodnuto proinvestovat 400 mil. USD.

Přesto vyhlídky kolem těžby břidlicového plynu ve východní Evropě jsou někde pochybné. Exxon se z Polska stáhl po prvních neuspokojivých vrtech a byl následován těžařskou firmou Talisman. Maraton Oil přestal těžit po neúspěšném pokusu najít komerčně využitelné ložisko a snaží se prodat svých 11 licencí na těžbu.

Těžba ložisek v Polsku se ukazuje být stále obtížná zejména díky geologickému umístění a špatné dopravní struktuře v regionu. Odhady množství břidlicového plynu prováděná americkým energetickým úřadem se snížily z 1245 mld. m3 na 254 mld. m3. „Velcí těžaři jako Shell nebo Chevron mohou dostat strach zde investovat,“ řekl Volodymyr Omelchenko, vedoucí energetický analytik Razumkovy výzkumné skupiny. „Ukrajina má ale obrovský potenciál, avšak investoři zde naráží na legislativní překážky, které se zachovaly ještě z dob Sovětského svazu.“

Zdroj AFP
Zdroj AFP

Ekologičtí aktivisté pravděpodobně v zájmu i ruského Gazpromu bojují proti průzkumu a těžbě břidlicového plynu, výsledkem je odmítnutí břidlicového plynu v Bulharsku. Chevron na základě protestů zde zrušil průzkum. Podnikový magazín Gazpromu přinesl zprávu, že vyhlídky na využití břidlicového plynu v Evropě jsou narušeny přeceněnými odhady, protesty ochránců životního prostředí a nízkým ziskem při těžbě. Z toho vyplývá, že Evropané nemají prakticky jinou reálnou alternativu k ruskému plynu.

I když břidlicová revoluce ve východní Evropě nebude podle stejného scénáře jako v USA, jsme stále přesvědčeni o její výhodnosti, řekl MacDonald, ředitel Chevronu pro Evropu. Na rozdíl od USA není zde proveden geologický průzkum, který nyní provádíme, abychom mohli odhadnout množství zdejších zásob. Chevron bude provádět průzkum ložisek po dobu 5 let, s tímto závazkem získal podporu některých vlád. Rumunsko, Polsko, Litva vidí levnější břidlicový plyn jako svoji výhodu v získání levnějšího zdroje energie. Rumunský předseda vlády Victor Ponta zase řekl, že je důležitější než mít levnější energii pro průmysl a obyvatelstvo, je omezit závislost na dovozu z Ruska prostřednictvím Gazpromu.

 
 
Reklama