Garanční pevné palivo pro teplovodní kotle

Garančním palivem je výrobcem stanovené (předepsané) palivo, při jehož spalování garantuje výrobce spalovacího zdroje jeho základní vlastnosti, především výkon (rozsah výkonů), účinnost, emise, ale i bezpečnost provozu. Pokud je spalováno palivo jiné než předepsané, dosahuje kotel jiných provozních parametrů, než pro které byl zkonstruován a certifikován. To znamená porušení zákona o ochraně ovzduší, kde je v §17 odst. 1 písm. c uvedeno, že provozoval spalovacího zdroje musí

„Spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která…jsou určená výrobcem stacionárního zdroje...“.

Palivem určeným výrobcem (garančním), je pouze to palivo, které je uvedeno na výrobním štítku kotle a v jeho průvodní technické dokumentaci (návod k obsluze) jako palivo stanovené/předepsané. Pro tato paliva byl kotel před prvním uvedením na trh řádně zkoušen (certifikován) u autorizované zkušebny. Někteří výrobci, v rozporu se zákonem, ještě stále uvádějí tzv. doplňková paliva, která lze v kotli spalovat, ale pro která kotel nebyl řádně certifikován.

Třídy paliv dle ČSN EN 303-5:2013

Před prvním uvedením daného typu teplovodního kotle na trh musí být ověřena jeho shoda s požadavky normy ČSN EN 303-5:2013 (dále jen Norma). Tato Norma stanoví základní požadavky na konstrukci, bezpečnost provozu, zkoušení a značení teplovodních kotlů na pevná paliva do jmenovitého výkonu 500 kW. Ověřování shody (certifikace) probíhá u státem autorizované zkušebny. Podle Normy jsou pevná paliva rozdělena do tříd:

Biomasa v přírodním stavu ve formě

• A… kulatiny s obsahem vody do 25 % podle EN 14961-5
• B1…dřevních štěpků (dřevo naštípané strojem, obvykle do délky nejvýše 15 cm) s obsahem vody od 15 % do 35 % podle 14961-4
• B2…dřevních štěpků podle B1 s obsahem vody nad 35 %
• C1…slisovaného dřeva ve formě pelet zhotovených z úlomků dřeva a/nebo kůry bez přísad (přípustná jsou přírodní pojiva) a pelet podle EN 14961-2
• C2… slisovaného dřeva ve formě briket zhotovených z úlomků dřeva a/nebo kůry bez přísad (přípustná jsou přírodní pojiva) a briket podle EN 14961-3
• D…pilin s obsahem vody do 50 %
• E…nedřevní biomasy, jako jsou sláma, trávy, rákosí, jádra a zrna podle EN 14961-6

Fosilní paliva

• a…černé uhlí
• b…hnědé uhlí
• c…koks
• d…antracit

Ostatní paliva

• e…rašelina a upravená paliva podle EN 14961-1

Výrobce tedy musí podle výše uvedeného rozdělení do tříd zvolit stanovená paliva pro svůj kotel a pro tato paliva poté provést již zmíněnou zkoušku u autorizované zkušebny s tím, že pro zvolená paliva musí kotel splnit všechny požadavky definované v Normě.

Pro samotné zkoušení se podle stanovené třídy paliva zvolí palivo zkušební, kterým je palivo běžné obchodní jakosti (tedy dostupné v obchodní síti), jehož kvalita musí odpovídat parametrům dle přiložené tabulky.

V normě uvedené požadavky udávají rozmezí kvality, ve kterém se musí garanční palivo pohybovat. Výrobce může v průvodní dokumentaci ke kotli tyto požadavky zpřesnit. Děje se to především u výhřevnosti, kdy výrobci často udávají minimální výhřevnost předepsaného paliva, která je podstatně vyšší než minimální výhřevnost zkušebního paliva povolená Normou. Pozor na rozdíl mezi výhřevností uvedenou v tabulce a výhřevností uvedenou v dokumentaci výrobcem. V tabulce uvedené výhřevnosti jsou vztaženy k suché hmotě, což je teoretická hodnota, která je vyšší jak reálné výhřevnosti vlhkého paliva. Naopak výrobce udává požadavek na minimální výhřevnost vlhkého paliva.

Povinné uvedení předepsaného paliva

Třída předepsaného paliva (například „b…hnědé uhlí“) musí být uvedena na výrobním štítku kotle. Výrobce musí navíc v technické dokumentaci upřesnit limitní obsah vody a předepsanou velikost paliva.

U paliv tříd „E“ (nedřevní biomasa) a „e“ (rašelina) nestačí pouhé označení třídy, ale musí být uvedena přesná specifikace paliva.

Výrobce nemůže na výrobním štítku a v technické dokumentaci uvést obecné označení paliva biomasa nebo uhlí, ale musí uvést přesný druh paliva podle výše uvedeného rozdělení do tříd.

Poznámka:

V Normou uvedených definicích tříd paliv je citována řada norem pro tuhá biopaliva EN 14961. To byla řada norem platných v době vydaní EN 303-5, tedy v roce 2012. V roce 2014 však byla řada EN 14961 nahrazena obsahově zcela shodnou řadou norem EN ISO 17225.

Předepsaná paliva podle ekodesignu a energetických štítků

Pro teplovodní kotle na pevná paliva uváděné na trh v rámci kotlíkových dotací platí již od roku 2016 ustanovení Nařízení komise (EU) 2015/1189 o ekodesignu teplovodních kotlů na pevná paliva (dále jen Nařízení). Pro všechny teplovodní kotle pak toto Nařízení plošně platí od 1. ledna 2020. Je to jakási „nadstavba“, která oproti Normě navíc stanovuje podmínky pro limitní hodnoty emisí a účinnosti, které musí teplovodní kotle splnit při počáteční zkoušce podle Normy.

Od 1. ledna 2017 musí být podle Nařízení komise (EU) 2015/1187 teplovodní kotle na pevná paliva také označeny energetickým štítkem a v technické dokumentaci ke kotli musí být uveden informační list s povinnými technickými parametry.

Obě zmíněná Nařízení definují pro spalování v teplovodních kotlích dva druhy paliv:

• „preferenčním palivem“ se rozumí jedno konkrétní pevné palivo, které se má podle pokynů výrobce v kotli přednostně používat;
• „jiným vhodným palivem“ se rozumí jiné pevné palivo než preferenční palivo, které lze podle pokynů výrobce v kotli na pevná paliva používat, včetně všech paliv, která jsou zmíněna v návodu pro osoby provádějící instalaci a pro konečné uživatele, na volně přístupných internetových stránkách výrobců, v technických propagačních materiálech a v reklamách.

Pro preferenční i jiné vhodné palivo musí kotel plnit limitní požadavky na sezónní emise a účinnosti, z čehož vyplývá, že pro obě tato paliva musí být kotel řádně odzkoušen dle metodiky definované Normou. Třída energetické účinnosti uvedená na energetickém štítku se uvádí pouze pro preferenční palivo.

Preferované palivo i jiné vhodné palivo jsou shodné s palivy předepsanými, pro které byl kotel certifikován podle Normy a musí být tedy uvedeny na výrobním štítku kotle.