Proč je lepší přikládat častěji menší dávky paliva?
Toto je třetí díl ze seriálu šesti článků podložených videem zaměřených na téma vytápění pevnými palivy s ohledem na ochranu životního prostředí a maximální využití energie v palivu. Autor jako SMOKEMAN a vedoucí akreditované zkušebny kotlů Výzkumného energetického centra odlehčeným způsobem probírá základní podmínky a poskytuje tak návod nejširší veřejnosti. Téma je prezentováno i s ohledem na dotační programy, v jejichž rámci si lidé pořizují nové kotle. Tedy aby nezůstalo jen u nových kotlů, ale přidal se i odpovídající způsob jejich provozu.
První díl seriálu: Kdo nebo co nejvíce ovlivní kvalitu vzduchu, který dýcháme?
Druhý díl seriálu: Jaký je rozdíl mezi moderním a starým kotlem?
Tuhé/pevné palivo (biomasa - dřevo, pelety, uhlí) přiložené do kotle prochází těmito fázemi:
- ohřev paliva,
- vysušení paliva – odpařování vody z paliva (voda nehoří),
- uvolňování prchavé hořlaviny (plyn),
- spalování prchavé hořlaviny (plamen),
- spalování odplyněného zbytku paliva (uhlíku, „koksu“).
Dle typu kotle se tyto fáze různě překrývají jak v čase, tak v prostoru. Základní rozdíl mezi moderním automatickým kotlem a starým prohořívacím kotlem je v množství paliva, které hoří v daný čas v daném kotli.
U automatického kotle hoří podstatně menší množství paliva (v hořáku) a dle potřeby je palivo „průběžně“ do spalovací komory dopravováno (např. šnekem).
Prohořívací kotel je kotel s ruční dávkovou dopravou paliva (přímo do spalovací komory). Se zvětšující se dávkou paliva se sice prodlužuje doba mezi přikládáním, ale zhoršují se podmínky hoření, protože palivo musí projít všemi pěti výše uvedenými fázemi. Pokud je dosaženo požadované teploty ve vytápěných místnostech a v prohořívacím kotli je naloženo palivo, jediný způsob „regulace“ snížení výkonu je v uzavření přívodu spalovacího vzduchu (dušení). To je ovšem doprovázeno výrazným zhoršením kvality spalování a velkou produkcí např. oxidu uhelnatého (jednotky procent). Ten není vidět, takže argument „vždyť se mi z komína nekouří, je to OK“ v tomto případě neplatí. Častější přikládání (u prohořívacích kotlů a kamen) je z pohledu obsluhy obtěžující, ale z pohledu kvality spalování, množství emisí znečišťujících látek a účinnosti kotle příznivější (viz kap. 4).
„To, že se mi nekouří z komína, nemusí znamenat, že topím dobře.“
Jeden z bodů „SMOKEMANova desatera správného topiče“ říká: „Přikládej častěji menší dávku paliva než jednu velkou dávku za dlouhý čas“ – více se ohřeješ a budeš méně „smrdět“. Častější přikládání menších dávek není účelné u zplyňovacích kotlů, zde je problematika zhoršení kvality spalování při sníženém výkonu řešena požadovanou instalací akumulačních nádob.
Video bylo natočeno 11.10.2016 v rámci pořadu TV Noe „Pojďte s námi lépe topit“ na zkušebně Výzkumného energetického centra (kterou má na starosti SMOKEMAN), které je vysokoškolským ústavem na VŠB-Technické univerzitě Ostrava.
Tento příspěvek vznikl také v rámci projektu „Inovace pro efektivitu a životní prostředí – Growth“, identifikační kód LO1403 za finanční podpory MŠMT v rámci programu NPU I.
Další díl vyjde opět ve středu 24.5. - Složení paliva a stanovení vlhkosti dřeva podomácku
