Požární bezpečnost komínů se zaměřením na prostup hořlavou konstrukcí

Během otopné sezóny nemine týden, aby hasiči nevyjížděli k požáru způsobenému zanedbanou péčí o komín nebo nesprávnou konstrukcí komína a jeho okolí. Případy, jako byl například požár útulny Libušín na Pustevnách (2014) nebo motorestu u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy (2017), jsou jen špičkou ledovce, pod níž jsou stovky požárů v rodinných domech aj. Obrátil jsem se proto na Ing. Jiřího Vrbu, který je technickým ředitelem firmy Schiedel, s prosbou o rozhovor na toto téma.

Josef Hodboď, TZB-info:
Na začátek, jaký máte názor na výskyt požárů vzniklých ve spojitosti s komínem, obecně se spalinovou cestou?

Jiří Vrba:
Za vším je třeba vidět činnost člověka. Jako výrobci můžeme věnovat vývoji a zkoušení komínových systémů sebevětší pozornost, ale v konečné fázi závisí na tom, jak je konkrétní komínový systém v konkrétních stavebních podmínkách realizován. Jak jsou dodrženy pokyny výrobce, doporučení z technických norem, doporučená řešení výrobce, pravidla správné praxe. Ani normy nemohou řešit vše a v určitém čase mohou i zaostávat za aktuálním technickým vývojem spalovacích zdrojů tepla. Zde mají velkou váhu znalosti a zkušenosti, aby se podařilo bezpečně překlenout i případné „bílé místo“ v normách. To se týká jak keramických komínů, tak kovových.
Největší počet požárů není primárně způsoben vadnou konstrukcí komína, ale zanedbanou péčí. Typickým případem byl z pohledu zanedbané kontroly a údržby shořelý motorest u dálnice D10 nedaleko Hlavence. Příčnou požáru zde nebyl řádně kontrolovaný komín, shodou okolností našeho typu Schiedel Absolut, ale neodborně řešený a nekontrolovaný odtah spalin od otevřeného ohniště.

Příklad prostupů komínového systému stěnou a střechou, kdy mezera mezi pláštěm komína a kritickou hořlavou konstrukcí není provětrávaná, ale je vyplněna nehořlavým materiálem podle doporučení výrobce.

Josef Hodboď, TZB-info:
Určitý podíl na výstavbě domů mají dřevostavby a v podstatě každý dům má konstrukci střechy ze dřeva. Pokud je v domě komín, tak prochází kolem dřevěných, či jiných hořlavých materiálů. Jak se správně řeší utěsněné prostupy, jaká je v takovém případě potřebná bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů, řeší to také nějaká technická norma?

Jiří Vrba:
Ano, povinnost určit bezpečnou vzdálenost ukládají výrobci komínových systémů technické normy. Požadovanou bezpečnou vzdálenost od hořlavých materiálů od pláště komína v milimetrech udává číslo v zatřídění komína. Například ze zatřídění komína T400 N1 D 3 G50 je zřejmé, že minimální bezpečná vzdálenost je 50 mm. Dle zkušební metodiky je to ovšem vždy vzdálenost v plně provětrávané mezeře. Bohužel se v praxi vyskytuje mylný výklad bezpečné vzdálenosti, a to tak, že mezera může být vyplněna nehořlavým materiálem. A to je zcela špatně.

Josef Hodboď, TZB-info:
Proč tak zásadní výraz, když jde o vyplnění mezery nehořlavým materiálem?

Jiří Vrba:
Bezpečná vzdálenost je poplatná několika parametrům. Samozřejmě teplotě spalin, dále průměru komína a pak výšce prostupu komína konstrukcí, tedy například konstrukční tloušťce stropu. Tyto parametry ovlivňují přestup tepla a výsledné teploty. Nelze tedy jedním číslem vyjádřit bezpečnou vzdálenost, pokud nejde o provětrávanou mezeru. Norma se (zatím) vztahuje jen na provětrávanou mezeru, a neřeší případy, kdy plášť komína a konstrukce, kterou komín prochází, jsou ve styku. Připravuje se, a ještě v letošním roce vyjde, novela základní normy EN 1443, a ta má říkat, jak se bude zohledňovat zabudování komínu do konstrukce. Uvažuje se s tím, že nyní udávaná bezpečná vzdálenost v milimetrech bude doplněna písmenem, které bude postihovat způsob zabudování komínu do konstrukce. Zároveň je nutné, aby byl vzat v potaz i způsob průchodu komínu přes místnost. Něco jiného je například volný průchod tělesa komínu uprostřed místnosti od podlahy ke stropu než například vestavění komínu do stěny, do rohu atp.

Josef Hodboď, TZB-info:
Takže až novela normy vyjde, ulehčí se tím rozhodování?

Jiří Vrba:
Nejsem si jist, zda vydáním normy bude ulehčeno rozhodování, neboť možných situací, na které by norma, pokud má být komplexní, měla reagovat, je hodně.
Jako výrobci však nemůžeme čekat pouze na vydání normy, když jsou od nás požadována bezpečná řešení. Přišli jsme proto s ověřenými řešeními pro nejběžnější případy, které jsou popsány v technických listech k jednotlivým komínovým systémům.
V žádné dnešní stavbě, a zejména v těch, kde je sledována i jejich těsnost na únik vzduchu a ověřována blower-door testem, což se bude od příštího roku týkat stále většího a většího počtu domů, nelze dnes postupovat jen podle toho, co vyplývá z označení komína.
V praxi jsem se setkal i se zatříděním komínu T400 N1 D 3 G00. To by znamenalo, že plášť tohoto komína, komínového systému, může být přímo ve styku s hořlavým materiálem (a třeba kompletně ze všech stran a po celé výšce!) a je jedno, jak silnou konstrukcí komín prochází. Z již zmíněného fyzikálního hlediska a u obvykle používaných konstrukcí komínových systémů jde o zavádějící označení. Plášť takového komína by totiž mělo být možné v celé jeho ploše plně obložit hořlavým materiálem, třeba dřevem. Navíc si nedovedu představit revizního technika spalinových cest, který by takto, hořlavým materiálem, plně obložený komín, pustil do provozu.

Josef Hodboď, TZB-info:
V dnešní době počítačových simulací chování materiálů, prostupu tepla, změn teplot, proudění vzduchu, by snad nemělo být zásadním problémem, jak navrhnout bezpečný prostup komína hořlavou konstrukcí. Zmínil jste technické listy, takže evidentně nějaká vyhovující řešení existují.

Jiří Vrba:
Naše doporučená řešení vycházejí z měření v konkrétních podmínkách na zkušebně. Základem je, že na kritickém, nejbližším povrchu hořlavého materiálu nesmí teplota přestoupit 85 °C, respektive 100 °C při zkoušce odolnosti při  vyhoření sazí tak, jak udávají technické normy. Zajímavé je, že vyšší povrchové teploty jsou dosahovány při zkouškách na maximální provozní teplotu, neboť tyto zkoušky trvají déle, je tam dlouhodobá expozice. Zkušební teploty jsou vyšší než provozní, například pro T400 je zkušební teplota 500 °C.

Josef Hodboď, TZB-info:
Jak na taková řešení podložená technickým listem výrobce reagují revizní technici spalinových cest?

Jiří Vrba:
Revizní technik se řídí údajem výrobce. Pokud je konkrétní realizovaný prostup v souladu s technickým listem, nemá problém revizi vystavit. Vidí například, že je použit komín zatříděný jako T400 N1 D 3 G50, tedy odolný při vyhoření sazí a s normou danou tloušťkou provětrávané mezery 50 mm. Tato mezera tam není, ale revizní technik si zkontroluje technický list výrobce, který říká, jaké je v daném případě předepsané řešení ve vyplněném průchodu. To znamená, že pro konkrétní průměr komína, provozní teplotu a tloušťku konstrukce stropu atp. je určena minimální tloušťka odstupu pláště komína od nejbližšího kritického povrchu hořlavého materiálu při použití konkrétního nehořlavého materiálu. Například pro až nadstandardních 600 mm tloušťky stropu postačuje potom nutno předepsat nikoliv 50, ale třeba 150 mm vhodného nehořlavého materiálu mezi pláštěm komína a dřevěným nosným trámem.
Nedělejme si iluze, že všichni stavebníci a stavitelé jsou a budou experty na komínové systémy a budou číst normy. Pro ně je zásadní pomocí doporučené typizované řešení doplněné obrázkem, který i ve své jednoduchosti říká vše podstatné. Tedy rozmezí rozměrů, ze kterých vyplývá použitelnost daného řešení.

Josef Hodboď, TZB-info:
Těsnost prostupu komína konstrukcí již nesouvisí s ochranou proti požáru, ale stále více se sleduje. Jak se řeší tento aspekt u komínů?

Jiří Vrba:
Ukázali jsme si, že není problém dodržet bezpečnou vzdálenost od hořlavých materiálů při respektování technického listu doporučeného řešení od výrobce. Utěsnění prostupu komína tak, aby vyšel blower-door test, je věc jiná. Netěsnost domu se negativně promítá do jeho energetické spotřeby únikem teplého vzduchu, a proto, má-li být dodržen standard NZEB, je ověřována. Zabránit úniku takového tepla okolo komína lze vhodným, nehořlavým, tepelně izolujícím materiálem doplněným vhodnou fólií. Na trhu se najdou různé, výrobci navržené těsnící manžety. Existuje řešení založené na použití pěnového skla, Schiedel používá mechanicky odolnější, ale naopak dobře dělitelný keramický materiál vermikulit. Z něho jsou vyrobeny přesné dílce pro zhotovení parotěsného prostupu pro nejběžnější případy. Systémově tak lze vytvořit bezpečný prostup s možností napojení folie - parozábrany.

Josef Hodboď, TZB-info:
Je zřejmé, že výrobce někdy nemůže, ale ani nemusí spoléhat jen znění norem. Ostatně žádná technická norma, pokud není zmíněna v zákoně nebo vyhlášce, není povinná. Pokud výrobce najde jiné řešení a je ochoten za něj na základě zkoušek ručit, pak má takové řešení stejný význam jako řešení nabízené normou.
Děkuji za váš čas a poskytnuté informace. Věřím, že pomohou jak technické, tak laické veřejnosti se více orientovat v problematice komínů a přispějí k bezpečnosti provozu spalovacích zdrojů tepla.