Energetické štítky pro kotle a kamna na tuhá paliva – příprava Směrnice o ekolabelingu
Na konci roku 2014 se členské státy EU shodly na parametrech směrnice 2009/125/ES pro Ekodesign kotlů a interiérových topidel uváděných na trhy Evropské unie. Výsledkem je sjednocení minimálních parametrů na úrovni 5. emisní třídy (dle EN 303-5) s platností od 1. 1. 2020 pro kotle na tuhá paliva a s platností od 1. 1. 2022 pro lokální (interiérová) topidla. O tomto nařízení jsem podrobně psal v článku Směrnice o Ekodesignu pro kotle a kamna na tuhá paliva. Následným krokem je zavedení a schválení pravidel označování těchto topidel v „Evropské směrnici 2010/30/EU o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku“, zkráceně ve Směrnici o ekolabelingu. Výstupem budou povinné energetické štítky pro zdroje vytápění. Zavádění energetických štítků však provázejí obtíže.
Energetický štítek
Na evropských energetických štítcích se především uvádí energetická třída. Stupnice je dána typem spotřebiče od A+++ až po G. Energetická třída spotřebiče A+++ označuje nejúspornější spotřebič, G nejméně úsporný. Stupnice se liší podle druhu spotřebiče, např. pro chladničky je to A+++ až D, pro televizory A+ až F. Pro kotle a kamna se očekává rozsah stupnice mezi A++ až G. Členské státy EU zatím nenašly definitivní shodu a schválení se prodlužuje (podobně to bylo i s Ekodesignem).
Shoda zatím panuje na datu účinnosti Směrnice, tzn. povinnosti opatřovat topidla energetickým štítkem. Od 26. 9. 2015 by měli mít zákazníci a spotřebitelé možnost porovnání efektivity zařízení pro vytápění a ohřev teplé vody. Stejně jako u domácích spotřebičů pomůže při rozhodování při výběru efektivního a úsporného topidla systém semaforového označení. Zavádění jednotných pravidel však provázejí porodní bolesti. Finální Směrnice o ekolabelingu musí být schválena nejpozději v roce 2015.
Obtížná srovnávání zdrojů vytápění
Návrh energetického štítku pro interiérová topidla:
I – jméno dodavatele nebo obchodní značka
II – identifikace modelu zařízení
III – označení nejvyšší dosažené energetické třídy podle závazného výpočtu
IV – symbol a hodnota teplovzdušného výkonu zařízení (pro interiérová topidla)
V – symbol a hodnota teplovodního výkonu zařízení (pro interiérová topidla s teplovodním výměníkem)
Označování energetické účinnosti kotlů je určitě dobrá věc. Při zavádění energetických štítků u vytápění se však ukazují problémy, které není snadné v jednotných pravidlech transparentně podchytit. Zásadním problémem je, že u označování energetické spotřeby kotlů – na rozdíl od energetické spotřeby u bílého zboží – porovnáváme rozdílné technologie, které navíc využívají rozdílná paliva. Porovnávají se jablka s hruškami. Tento problém se již vyskytl u energetických tříd pro budovy v rámci regulace úspor energie a u energetických štítků pro vytápění to je obdobné. Dalším problémem je, že energetické štítky nejsou zavedeny a sjednoceny pro všechna tepelná zařízení. Pro plynové, olejové a elektrické kotle toto nařízení platí od září 2015, zatímco odpovídající předpisy pro pevná paliva zatím nejsou zveřejněny pro všechny druhy spotřebičů.
Při posledním stavu byly nachystány parametry např. pro tepelná čerpadla nebo uhelné kotle, zatímco pro topidla využívající biomasu (peletové kotle, kotle na dřevo, kotle na štěpku) nikoli. Můžeme pouze spekulovat, jak tento stav bude ovlivňovat koncové zákazníky, pokud budou fosilní topná zařízení a tepelná čerpadla označena energetickými štítky a kotle na dřevo nebo pelety nikoliv. Tato disharmonie je výraznou konstrukční chybou při zavádění označování energetické účinnosti. Navíc se objevují názory, že výsledný efekt nebude mít nic společného s tím, jestli má dané topidlo lepší nebo horší energetickou účinnost, potažmo jaký má vliv na životní prostředí.
Matení spotřebitelů
Větší transparentnost by byla pouze v případě, že by se porovnávaly stejné typy zařízení, jako např. model kotle na pelety A s modelem kotle na pelety B nebo obdobně tepelné čerpadlo A s tepelným čerpadlem B. Při porovnávání energetické účinnosti peletového kotle s olejovým nebo plynovým kotlem bude smysl energetického štítku ještě částečně fungovat (udávat transparentní výstup). Ale už při porovnávání celkové spotřeby nákladů na vytápění včetně všech externalit toto porovnávání selže. Topný olej, zemní plyn, elektřina, palivové dřevo nebo pelety jsou různorodá paliva a systémy bez možnosti je seriózně porovnávat. V případě že bude mít olejový kotel stejnou známku na štítku jako kotel na pelety, budou přesto náklady na vytápění podstatně vyšší u olejového kotle. V případě porovnání kotle na dřevo např. s tepelným čerpadlem budou při stejné známce zase podstatně vyšší náklady u tepelného čerpadla. Energetický štítek pak bude určený k tomu, aby mátl spotřebitele, protože udává jen jeden parametr – energetickou účinnost – která vystupuje do popředí. A to není seriózní ani transparentní srovnávání. Štítek navíc neoznačuje vzniklé množství CO2, nemá tedy vliv na vyčíslení dopadů na životní prostředí.
Detail retortového hořáku automatického kotle
Jedním z dalších problémů je, že dosud není připraveno žádné hodnocení energetické účinnosti u kotlů na pelety nebo na štěpku. Dopady je v současné době obtížné předvídat. Je zřejmé, že zdroje vytápění s dobrými energetickými štítky budou zvýhodňovány oproti zařízením s horšími štítky. Jak se však budou zákazníci rozhodovat mezi zařízením bez štítku versus těmi se štítkem? To je otázka.
Od září 2015 totiž budou konvekční zdroje vytápění a tepelná čerpadla povinně označovány energetickými štítky a ekologické kotle na tuhá paliva jako jsou např. kotle na pelety teprve až od roku 2016 nebo 2017. Tak jako tak budou „neoštítkované“ spotřebiče částečně diskriminovány. Zákazníci se budou ptát, proč tyto kotle nemají žádný štítek. Bude se jim to muset vysvětlovat a budou chtít pravděpodobně vědět, jakou známku by „neoštítkované“ spotřebiče dostaly. O výpočtu se pravděpodobně rozhodne až příští rok.
Výpočet energetické třídy u kotlů na tuhá paliva
Podle dostupných informací bude odstupňování energetických tříd pro kotle na tuhá paliva v rozmezí od A++ až po G. Zůstane-li u dosavadního návrhu, očekává se zařazení kotlů na pelety mezi třídy A++ až A. Třídy A++ dosáhnou pouze kondenzační kotle na pelety. Dodejme, že třídy začínající písmenem A se týkají kotlů 5. emisní třídy a pouze zařízení certifikované na 5. emisní třídu je možno prodávat na trzích v EU po roce 2020, aby splňovaly požadavky na Ekodesign.
Dosavadní návrh „bodování“ jednotlivých zdrojů vytápění na energetických štítcích vypadá následovně: S očekávaným označením mezi A+ až A++ u peletových kotlů se není čeho obávat při srovnání s olejovými nebo plynovými (kondenzačními) kotli, které dosáhnou maximálně označení A. Tepelná čerpadla ale mají lepší nastavené podmínky pro výpočet energetické třídy než peletové kotle. To je předmětem diskusí a zdržení při schvalování Směrnice o ekolabelingu. Na jedné straně jsou zde hlasy upozorňující na netransparentní výpočet a stanovování energetického štítku (použití fosilních paliv pro výrobu elektřiny, nezapočítány ztráty v rozvodech, nezapočítány externality plynoucí z využití elektřiny, nízkoúčinná výroba elektřiny, apod.), na druhé straně jde o názory, že peletové, popř. štěpkové technologie především konkurují uhlí a topným olejům a konkurence s tepelnými čerpadly na globálním trhu není až tak významná.
The article discusses the Directive 2010/30/EU of the European Parliament and of the Council with regard to the energy labelling of local space heaters (Ecolabelling), which builds on Directive 2009/125/EC of the European Parliament and of the Council with regard to ecodesign requirements for local space heaters. The output will be compulsory energy labels for heating sources. However, the introduction of energy labels accompanying difficulties.
