Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
TZB studio
zobrazit program

TEST: Víte vše o povinných kontrolách kotlů a kamen na pevná paliva? Část 2. – řešení

Od roku 2016 musí vybrané teplovodní spalovací zdroje na pevná paliva procházet periodickou kontrolou technického stavu a provozu. Zde najdete správné odpovědi k testu z předchozího dílu a zdůvodnění.

Přinášíme správné odpovědi na otázky, které jsme položili v zadání testu zaměřeného na problematiku pravidelných kontrol stacionárních spalovacích zdrojů na pevná paliva.

1. Jaké spalovací zdroje musí podstoupit pravidelnou kontrolu?

  1. Všechny teplovodní spalovací zdroje na pevná paliva pro vytápění domácností o jmenovitém výkonu od 10 do 300 kW včetně, které slouží jako hlavní zdroj tepla
  2. Všechny spalovací zdroje na pevná paliva napojené na teplovodní soustavu ústředního vytápění o jmenovitém příkonu od 10 do 300 kW včetně
  3. Všechny spalovací zdroje na pevná paliva tříd 1 a 2, které slouží jako hlavní zdroj tepla v teplovodní soustavě ústředního vytápění

Odpověď:

Zdroj podléhající povinné pravidelné kontrole musí splnit tři podmínky:

  • spaluje PEVNÁ PALIVA,
  • je napojen na TEPLOVODNÍ SOUSTAVU ÚSTŘEDNÍHO VYTÁPĚNÍ,
  • jeho jmenovitý PŘÍKON je v rozmezí 10 až 300 kW včetně.

Nezáleží na tom, zda je to hlavní nebo záložní zdroj, či jaký objekt vytápí. Kontroly se tedy netýkají pouze kotlů, ale také kamen a sporáků s teplovodním výměníkem splňujících uvedené tři podmínky. A rozhoduje celkový příkon zdroje, nikoli výkon (který je uveden na výrobním štítku nebo v návodu). Příkon lze určit z celkového výkonu zdroje. Pozor, ten může být výrobcem v dokumentaci rozdělen na výkon vysálaný do okolí z pláště zdroje tepla a do teplovodního výměníku a pak je nutné tyto výkony sečíst. Příkon zdroje se pak, pomocí výrobcem stanovené účinnosti, vypočte podělením stonásobku výkonu zdroje jeho účinností v procentech:


2. Co je předmětem zákonné kontroly?

  1. povinnost kontrolovat spalovací zdroje zavádí zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, tudíž je kontrola zaměřena na měření emisí a kontrolu složení popele
  2. jedná se o kontrolu technického stavu a provozu spalovacího zdroje
  3. jedná se o kontrolu využití energie, je tedy kontrolováno dimenzování a účinnost spalovacího zdroje

Odpověď:

Měřit alespoň základní emise (a tím i správné nastavení a seřízení kotle) by bylo samozřejmě velice přínosné, ale v zákoně tato povinnost bohužel není. Kontrola dimenzování a účinnosti zdrojů tepla pro otopné soustavy také existuje, ovšem ta se provádí na základě ustanovení zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií, týká se všech zdrojů o jmenovitém výkonu 70 kW a výše (bez rozdílu paliv), a především se týká pouze podnikatlských subjektů. Cílem pravidelné kontroly spalovacích zdrojů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší je ověřit technický stav a provoz spalovacího zdroje, tedy vlastnosti zdroje, které mají vliv na množství produkovaných emisí. Cílem kontroly je především ověřit, zda:

  • je zdroj instalován a provozován v souladu s pokyny výrobce,
  • technický stav zdroje vyhovuje pokynům výrobce,
  • zda je spalováno palivo určené výrobcem zdroje,
  • zda není zjištěno spalování odpadu,
  • zda zdroj vyhovuje podmínkám pro provoz po 1. 9. 2022.

3. Jakou nezbytnou podmínku musí dle zákona splnit technik, který provádí pravidelnou kontrolu spalovacího zdroje na pevná paliva?

  1. musí být zaevidován v databázi „odborně způsobilých osob“ pro provádění kontrol daného typu spalovacího zdroje, kterou spravuje ministerstvo životního prostředí
  2. musí mít výuční list v oboru kominík, protože kontroluje také těsnost kouřovodu za kotlem a ověřuje, zda byl čištěn a kontrolován komín
  3. musí mít oprávnění „revizní technik kotlů“

Odpověď:

Technik provádějící kontrolu se oficiálně nazývá „odborně způsobilá osoba“ (OZO). Musí být zaškolen některým z výrobců spalovacích zdrojů na pevná paliva (u zahraničního výrobce jeho zodpovědným zástupcem), který mu udělí oprávnění k instalaci, provozu a údržbě zdrojů konkrétních typů (prohořívací, odhořívací, automatický…). Po vydání oprávnění musí výrobce tuto OZO zaevidovat v databázi, kterou spravuje MŽP, a ve které si provozovatel zdroje může vyhledat nejbližšího kontrolora ve svém okolí.

Součástí kontroly je sice také ověřování, zda je správně udržována spalinová cesta. Tedy, zda jsou čištěny a kontrolovány kouřovod a komín v termínech požadovaných příslušnou „kominickou“ vyhláškou. Ovšem je pouze ověřováno, zda ke kontrole spalinové cesty existuje příslušný doklad, vystavený oprávněnou osobou, kterou je kominík. Běžný topenář nemůže oficiálně kontrolovat spalinovou cestu (pokud nemá oprávnění k živnosti kominík), stejně tak nemůže kontrolu zdroje provádět kominík, pokud není zaškolen výrobcem a zapsán v seznamu OZO.

Je nutné striktně rozlišovat mezi pojmy kontrola a revize kotlů. Oprávnění k revizi kotlů má podle vyhlášky č. 18/1979 Sb., o určených tlakových zařízeních, technik, provádějící revizi bezpečnosti horkovodních a parních kotlů. Tento technik není v žádném případě oprávněn provádět kontrolu kotlů podle zákona o ochraně ovzduší, i když to někteří rádi provádějí. Pokud technik provádějící kontrolu není zapsán s databázi OZO, jeho kontrola je neplatná (to znamená pro provozovatele „vyhozené“ peníze).

4. Pravidelná kontrola se musí provádět jednou za tři roky. Pokud mám poslední kontrolu svého kotle provedenou 5.5.2018 do kdy nejpozději si musím nechat provést další?

  1. Do 31. 12. 2021
  2. Do 31. 12. 2022
  3. Do 5. 5. 2021

Odpověď:

Z právního hlediska existují pojmy kalendářní a hospodářský rok (nebo prostě „rok“). Zatímco kalendářní rok začíná 1. 1. a končí 31. 12., ten hospodářský trvá 12 po sobě jdoucích měsíců a může začít prakticky kdykoliv během kalendářního roku. Zákon o ochraně ovzduší hovoří o periodě kontroly jednou za 3 roky, nikoliv za tři kalendářní roky. Znamená to tedy, že kontrola musí být provedena v periodě jednou za 36 měsíců.

5. Musí být provedena kontrola také u spalovacího zdroje určeného k vytápění rekreačního objektu?

  1. Pouze v případě, že je to hlavní zdroj tepla pro vytápění
  2. Ano, pokud spaluje pevná paliva, je napojen na teplovodní soustavu ústředního vytápění a jeho celkový jmenovitý příkon je vyšší nebo roven 10 kW
  3. Nikoliv, kontrola se týká pouze zdrojů tepla umístěných v budovách pro rodinné bydlení

Odpověď:

Jak jsme již uvedli v odpovědi na otázku č.1, nezáleží na tom, jaký objekt zdroj vytápí. Zákon nestanovuje žádnou výjimku pro rekreační objekty či budovy, které nejsou určeny k bydlení (např. obecní budovy, banky, obchody…).

6. Spodní hranicí pro povinou kontrolu je celkový jmenovitý příkon spalovacího zdroje alespoň 10 kW. Jak je to s krbovými kamny s teplovodním výměníkem?

  1. Je to kontrola spalovacích zdrojů na pevná paliva určených pro teplovodní ústřední vtápění, takže hranice 10 kW se týká příkonu krbových kamen předávaných výměníkem do soustavy ústředního vytápění.
  2. Rozhodující je celkový příkon spalovacího zdroje.
  3. Krbových kamen s teplovodním výměníkem se kontrola netýká

Odpověď:

U lokálních topidel s teplovodním výměníkem (topí do otopné soustavy a současně vytápějí místnost, ve které jsou instalovány) je rozhodující celkový příkon samotného zdroje. Nezáleží na poměru, v jakém je příkon rozdělen na teplovodní a sálavou složku.

7. Do kdy si musím nechat překontrolovat nově nainstalovaný teplovodní kotel na pevná paliva?

  1. Při uvedení kotle do provozu
  2. Do 14 dní po instalaci, bez ohledu na to, zda byl kotel uveden do provozu
  3. Do 36 měsíců od uvedení kotle do provozu

Odpověď:

Zákon hovoří o kontrole technického stavu a provozu stacionárního spalovacího zdroje. Má se tedy kontrolovat, zda je v odpovídajícím technickém stavu, zda je provozován v souladu s pokyny výrobce, zda je spalováno vhodné palivo a naopak, zda není spalován odpad. Tyto skutečnosti logicky nejde kontrolovat u nově instalovaného zdroje, který ještě nebyl provozován, ale první kontrola by měla být provedena až v zákonné lhůtě 36 měsíců. Kontrola spalovacích zdrojů je často přirovnávána ke kontrole technického stavu automobilů na STK. Chtít kontrolu nově instalovaného spalovacího zdroje by bylo stejné, jako požadovat první návštěvu STK u auta, které si právě odvážíte z autosalónu.

8. Do dokladu o kontrole se musí uvést třída kotle

  1. Vždy
  2. Jen u kotlů vyrobených po roce 2000
  3. Jen u ručně přikládaných kotlů

Odpověď:

Rozdělení kotlů na pevná paliva do tříd v ČR zavedla až evropská norma ČSN EN 303-5 v roce 2000. Kotle vyrobené do této doby dle „starých“ ČSN 07 0240 a ČSN 07 0245 nebyly zařazeny do žádných tříd. Navíc u nich při certifikaci nebyly ověřovány emise prachu a OGC (organicky vázaný uhlík), takže je nelze zařadit do tříd ani zpětně.

Zařazení příslušného typu kotle do některé ze tříd nezávisí na technologii spalování (ruční přikládání, automat), ale na dosažené úrovni emisí a účinnosti.

9. Jaká mi hrozí pokuta v případě neprovedení pravidelné kontroly mého zdroje?

  1. 20.000 Kč fyzická osoba nepodnikající, 50.000 Kč fyzická podnikající osoba a právnická osoba
  2. 50.000 Kč všichni provozovatelé
  3. 10.000 Kč fyzická osoba nepodnikající, 100.000 Kč fyzická podnikající osoba a právnická osoba

Odpověď:

„Opomenutím“ kontroly se fyzická nepodnikající osoba dopustí přestupku, za který ji může být udělena pokuta až do výše 20 tisíc korun. O výši případného postihu rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Podnikající fyzická či právnická osoba spáchá správní delikt, za který ji může Česká inspekce životního prostředí nebo obec s rozšířenou působností udělit pokutu až do výše 50 tisíc korun. Stejnou pokutu může dostat také osoba, která provedla kontrolu bez příslušného oprávnění (není zapsaná v seznamu OZO) nebo výsledek kontroly do 60 dní neohlásila do registru kontrol.

10. Kdo zodpovídá za to, že bude provedena pravidelná kontrola zdroje v nájemním bytě, majitel bytu nebo nájemce, který ve zdroji topí?

  1. Majitel bytu
  2. To záleží na nájemní smlouvě
  3. Nájemce, který zdroj provozuje

Odpověď:

Zákon jasně hovoří o tom, že za provedení kontroly je zodpovědný provozovatel zdroje. Zjednodušeně je to ten, kdo v kotli topí, což nemusí být u nájemního bytu jeho majitel. Na stránkách MŽP se k této problematice můžeme dočíst následující: „Kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zařízení podle § 17 odst. 1 písm. h) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění zajišťuje provozovatel. Zákon o ochraně ovzduší neřeší, kdo hradí náklady s ní spojené. Z pohledu soukromého práva by tuto kontrolu měl jako ostatní povinné kontroly hradit vlastník domu s byty jakožto poskytovatel služeb, pokud není uvedeno jinak ve smlouvě o pronájmu nemovitosti (bytu), kde může být povinnost úhrady této kontroly majitelem bytu převedena na nájemce.

 
 
Reklama