Povinnosti vlastníka plynového zařízení – část 2.

První díl článku naleznete ZDE.

3. Společná plynová zařízení

Které plynové zařízení v předmětném domě (od kterého místa, do kterého místa) lze z hlediska platné zákonné úpravy, technických norem a předpisů, považovat za společné plynové zařízení a které již ne? Věcně termíny související s touto problematikou jsou zavedeny v následujících právních předpisech.

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)
§ 2 Vymezení pojmů
(2) Dále se pro účely tohoto zákona rozumí
b) v plynárenství
2. hlavním uzávěrem plynu uzavírací armatura odběrného plynového zařízení, která odděluje odběrné plynové zařízení od plynovodní přípojky,
4. odběrným místem místo, kde je instalováno odběrné plynové zařízení jednoho zákazníka, do něhož se uskutečňuje dodávka plynu měřená měřicím zařízením,
5. odběrným plynovým zařízením veškerá zařízení počínaje hlavním uzávěrem plynu včetně zařízení pro konečné využití plynu; není jím měřicí zařízení,
18. společným odběrným plynovým zařízením odběrné plynové zařízení v nemovitosti vlastníka, jehož prostřednictvím je plyn dodáván zákazníkům v této nemovitosti,

§ 62 Zákazník
(2) Zákazník je povinen
f) udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob, a v případě zjištění závady tuto bez zbytečného odkladu odstranit, …
(4) Vlastník nemovitosti, do které je zákazníkům v této nemovitosti dodáván plyn na základě smlouvy, je povinen
a) tuto dodávku zákazníkům umožnit,
b) udržovat společné odběrné plynové zařízení sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá právním předpisům, technickým normám a technickým pravidlům a umožňuje bezpečnou a spolehlivou dodávku plynu tak, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob a v případě zjištění závady tuto neprodleně odstranit,
c) umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k tomuto odběrnému zařízení a zajistit údržbu tohoto zařízení.
(5) Společné odběrné plynové zařízení pro dodávku plynu v jedné nemovitosti je součástí této nemovitosti.

Odstavcem (5) § 62 stanovuje energetický zákon vlastnictví společného odběrného plynového zařízení pro dodávku plynu – vlastníkem je vlastník nemovitosti, a to bez ohledu na typ bytového domu z hlediska právního vztahu vlastníka (pronajímatele) a nájemce (běžněji nazývaného „nájemníkem“). Toto ustanovení tak platí pro domy s bytovým spoluvlastnictvím, domy s družstevními nebo obecními byty nebo domy ve vlastnictví fyzických osob nebo právnických osob (firem).

Obr. Schématické znázornění odběrného plynového zařízení
1. Domovní rozvod – společné odběrné plynové zařízení
2. Domovní rozvod
3. Uzávěr plynu na domovním rozvodu před plynoměrem (uzávěr pro byt)
4. Plynoměr
5. Spotřební rozvod

Energetický zákon nedefinuje zcela jednoznačně všechny části odběrného plynového zařízení (OPZ). Společným odběrným plynovým zařízením je z definice část OPZ, v níž proudí plyn pro více nájemníků. Není definováno OPZ zákazníka. V praxi je však obecně akceptováno, že se jím rozumí spotřební rozvod podle definice v TPG 704 01. Energetický zákon neřeší odpovědnost za část OPZ od společného OPZ ke spotřebnímu plynovodu – položka 2 na následujícím obrázku.

Dalším předpisem stanovujícím vlastnictví některé části OPZ, je Nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím.

Toto nařízení vlády řeší předmětnou problematiku v návaznosti na občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Je třeba si uvědomit, že toto nařízení neplatí pro domy s družstevními nebo obecními byty nebo domy ve vlastnictví fyzických osob nebo právnických osob (firem).

Společné plynové zařízení má podle uvedeného předpisu charakter společných částí domu:
§ 5 Společné části domu
(1) Společnými částmi domu, jako částmi podstatnými pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí a jeho tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky k užívání bytu podle § 1160 odst. 2 občanského zákoníku, jsou zejména
c) komíny jako stavební konstrukce v celé své stavební délce, včetně vyvložkování pořízeného spolu s komínem, mimo dodatečně instalovaných komínových vložek pořízených se souhlasem osoby odpovědné za správu domu jednotlivými vlastníky jednotek, do nichž jsou zaústěny tepelné spotřebiče těchto vlastníků a které tvoří jeden technologický celek jako spalinová cesta tepelného spotřebiče.
d) zápraží, schody, vchody a vstupní dveře do domu, průčelí, schodiště, chodby, výplně stavebních otvorů hlavní svislé konstrukce (okna včetně okenic),
(2) Společnými částmi domu jsou vždy obvodové stěny prostorově ohraničující byt i v případě, že jde o nenosné svislé konstrukce, dále všechny nosné svislé konstrukce uvnitř bytu, jako jsou zejména stěny, sloupy a pilíře, vždy s výjimkou povrchových úprav, jako jsou vnitřní omítky, malby a případné krytiny na stěnách, tapety, dřevěné či jiné obložení, kazetové stropy a podobné vnitřní obložení stěn nebo stropů, a dále konstrukce zabudovaných skříní ve stěnách.
§ 6 Společnými částmi domu jsou dále
a) přípojky od hlavního řadu nebo od hlavního vedení pro dodávky energií, vody, pro odvádění odpadních vod, pokud nejsou ve vlastnictví dodavatelů, domovní potrubí odpadních vod až po výpusť (zařízení) pro napojení potrubí odpadních vod z bytu, domovní potrubí pro odvádění dešťových vod,
c) rozvody plynu až k uzávěru pro byt.

Uvedené vymezení společných částí vychází ze znění právního předpisu Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
§ 1160
(1) Společné jsou alespoň ty části nemovité věci, které podle své povahy mají sloužit vlastníkům jednotek společně.
(2) Společnými jsou vždy pozemek, na němž byl dům zřízen, nebo věcné právo, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům, stavební části podstatné pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí, a jeho tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky k užívání bytu. To platí i v případě, že se určitá část přenechá některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání.

Důležité je slovo „alespoň“. Zákonodárce jím naznačuje, že společnými částmi nejsou výlučně pouze části nemovité věci, které mají sloužit vlastníkům jednotek společně, ale i věci, kde jsou důvody jiné, např. bezpečnostní nebo provozní, a to jak dané nemovité věci nebo její části, tak i celého domu.

Konkrétněji je tento záměr zákonodárce rozveden v následujícím ustanovení:
§ 1166
(1) Při rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám se uvedou alespoň
a) údaje o pozemku, domu, obci a katastrálním území,
b) údaje o jednotce, zejména
1. pojmenování a označení jednotlivých bytů alespoň číslem a umístěním s určením účelu užívání,
2. určení a popis společných částí se zřetelem k jejich stavební, technické nebo uživatelské povaze a s případným určením, které z nich jsou vyhrazeny k výlučnému užívání vlastníku určité jednotky

Vlastník nemovitosti tak může za společné stanovit z výše uvedených důvodů i části neuvedené v nařízení vlády č. 366/2013 Sb. Vymezením společných částí domu se zároveň vymezí části, které jsou majetkem jednotlivých vlastníků jednotek. Za jejich stav pak odpovídá tento vlastník.
U domovních plynovodů je tak nejvhodnější stanovit ze stavebních a technických důvodů za společný plynovod všechny jeho části vedené ve společných prostorech, a to až k výstupu z obvodové stěny prostorově ohraničující byt. Vymezení společných částí nad rámec vymezený nařízením vlády č. č. 366/2013 Sb. je nutno uvést v nějakém oficiálním dokumentu, např. ve stanovách společenství vlastníků jednotek.
Uvedený princip je vhodné využít i v případě domů s družstevními nebo obecními byty nebo domů ve vlastnictví fyzických osob nebo právnických osob (firem).

Termín „společné plynové zařízení“ není uveden v této přesné podobě v žádném relevantním právním předpisu.

Pro vyjasnění odpovědnosti z hlediska jednotlivých částí domovního plynovodu je třeba vyjít z dělicího místa. Dělicím místem mezi plynárenským a plynovým odběrným zařízením je hlavní uzávěr odběrného plynového zařízení (OPZ).
Od tohoto místa připojení hlavního uzávěru OPZ začíná povinnost vlastníka nemovitosti a jeho část lze obecně vymezit i jako společné plynové zařízení podle Nařízení vlády č. 366/2013 Sb. § 6 odst. c) jako rozvod plynu od hlavního uzávěru plynu až k uzávěru plynu pro byt. Podle platného předpisu TPG 704 01 čl. 2.7 jde o domovní rozvod plynu a další část rozvodu plynu je spotřebním rozvodem podle čl. 2.8:

2.7 Domovní rozvod - část domovního plynovodu začínající hlavním uzávěrem plynu a končící před uzávěry plynoměrů určenými pro obchodní měření
2.8 Spotřební rozvod - část domovního plynovodu začínající uzávěry před měřicím zařízením (plynoměry pro obchodní měření) a končící před uzávěrem spotřebiče.

Z hlediska společné části plynovodu v objektu je to tedy domovní rozvod podle čl. 2.7 TPG 704 01 a zde tedy platí požadavky na zajišťování úkonů na společném plynovém zařízení jeho vlastníkem s tím, že je třeba dále vzít v úvahu i další části rozvodu plynu jako spotřebního rozvodu vedené ve společné části domu.

Povinnosti uživatele bytu začínají v případě spotřebního rozvodu podle čl. 2.8 TPG 704 01 a mají přímou vazbu na povinnosti stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 62 odst. 2 písm. f), které ukládá zákazníkovi (tj. subjektu, který je smluvně vázán s dodavatelem plynu a má odběrné místo s plynoměrem) následující povinnost: „Udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob, a v případě zjištění závady tuto bez zbytečného odkladu odstranit.“

Z hlediska běžné údržby a drobných oprav platí Nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu.

Je třeba předeslat, že skutečnost, že některé úkony oprav nebo údržby na plynovém zařízení hradí uživatel bytu, nemá to vliv na jeho odpovědnost za toto zařízení. To znamená, že za ostatní úkony prováděné na plynovém zařízení (např. spotřebiči) odpovídá stále vlastník zařízení. Pokud je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, je mimo jiné povinen – na rozdíl od fyzické osoby (občana) – provádět kontroly a revize podle vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení.

Je třeba si uvědomit, že toto nařízení se vztahuje pouze na vybavení, které je součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele. Tato skutečnost není uvedena zcela jednoznačně, a je tedy nutno ji dovodit z kontextu tohoto předpisu.

V úvodu nařízení jsou vymezeny pojmy běžná údržba bytu a drobné opravy související s užíváním bytu.
§ 2 Běžná údržba bytu
Běžnou údržbou bytu se rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění předmětů uvedených v § 4 písm. g), kontrola funkčnosti termostatických hlavic s elektronickým řízením, kontrola funkčnosti hlásiče kouře včetně výměny zdroje, kontrola a údržba vodovodních baterií s elektronickým řízením.
Předměty podléhající pravidelným prohlídkám a čištění v rámci běžné údržby bytu se rozumí mj.
- plynové kotle, topidla
- ohřívače vody,
- kuchyňské sporáky, vařiče a pečicí trouby,
- infrazářiče,

Prohlídkám a čištění odpovídá u plynových spotřebičů pojem servis bez opravy. To znamená, že náklady na servis (nikoli opravu) jiných plynových spotřebičů, např. kotlů nebo topidel, nebo kontrolu a čištění kouřovodů, bude hradit pronajímatel, nikoli uživatel bytu.

§ 3 Drobné opravy bytu
Za drobné opravy se považují opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a to podle věcného vymezení nebo podle výše nákladů.

§ 4 Drobné opravy podle věcného vymezení Podle věcného vymezení se za drobné opravy považují
a) opravy jednotlivých vrchních částí podlah, opravy podlahových krytin a výměny prahů a lišt,
b) opravy jednotlivých částí dveří a oken a jejich součástí, kování a klik, výměny zámků včetně elektronického otevírání vstupních dveří bytu a opravy kování, klik, rolet a žaluzií u oken zasahujících do vnitřního prostoru bytu,
c) opravy a výměny elektrických koncových zařízení a rozvodných zařízení, zejména vypínačů, zásuvek, jističů, zvonků, domácích telefonů, zásuvek rozvodů datových sítí, signálů analogového i digitálního televizního vysílání a výměny zdrojů světla v osvětlovacích tělesech, opravy zařízení pro příjem satelitního televizního vysílání, opravy audiovizuálních zařízení sloužících k otevírání vchodových dveří do domu, opravy řídicích jednotek a spínačů ventilace, klimatizace a centrálního vysavače, opravy elektronických systémů zabezpečení a automatických hlásičů pohybu,
d) výměny uzavíracích ventilů u rozvodu plynu s výjimkou hlavního uzávěru pro byt,
(Pozn.: Hlavním uzávěrem pro byt bývá nejčastěji uzávěr před plynoměrem)
e) opravy a výměny uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavního uzávěru pro byt, výměny sifonů a lapačů tuku,
f) opravy a certifikace bytových měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a opravy a certifikace bytových vodoměrů teplé a studené vody, opravy hlásičů požáru a hlásičů kouře, opravy regulátorů prostorové teploty u systémů vytápění umožňujících individuální regulaci teploty,
g) opravy vodovodních výtoků, zápachových uzávěrek, odsavačů par, digestoří, mísicích baterií, sprch, ohřívačů vody, bidetů, umyvadel, van, výlevek, dřezů, splachovačů, kuchyňských sporáků, pečicích trub, vařičů, infrazářičů, kuchyňských linek, vestavěných a přistavěných skříní,
h) opravy kamen na pevná paliva, plyn a elektřinu, kouřovodů, kotlů etážového topení na elektřinu, kapalná a plynná paliva, kouřovodů a uzavíracích a regulačních armatur a ovládacích termostatů etážového topení; nepovažují se však za ně opravy radiátorů a rozvodů ústředního topení,
i) výměny drobných součástí předmětů uvedených v písmenech g) a h).

4. Shrnutí

U domovních plynovodů je nejvhodnější stanovit za společný plynovod všechny jeho části vedené ve společných prostorech, a to až k výstupu z obvodové stěny prostorově ohraničující byt. Takovéto vymezení společných částí je v souladu s § 1160 zákona č. 89/2012 Sb. Je proto nezbytné tuto skutečnost uvést v nějakém oficiálním dokumentu, např. ve stanovách společenství vlastníků jednotek.

Odpovědnost za společný plynovod včetně části spotřebního plynovodu vedeného ve společných prostorách má vlastník nemovitosti.

Odpovědnost za spotřební část plynovodu v bytě má vlastník plynovodu. V případech, kdy vlastnictví spotřebního plynovodu v bytě je vlastnictvím majitele nemovitosti má odpovědnost vlastník nemovitosti, pokud se této povinnosti nezprostí smluvním převedením na jinou osobu.

Která osoba vzhledem k platné zákonné úpravě, technickým normám a předpisům je povinna v jednotlivých bytových jednotkách či nebytových prostorech zajišťovat bezpečný a spolehlivý provoz tam se nacházejících plynových zařízení a spotřebičů (rozvod plynu, karma, plynový sporák, apod.), z čeho tato povinnost vyplývá?

Podle platných právních a technických předpisů platí obecně, že povinnosti k zajištění bezpečného a spolehlivého provozu má vlastník zařízení (pokud se této povinnosti nezbaví prokazatelným způsobem, jak je popsáno dále). Tato povinnost vychází z usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, v níž je v článku 11 odst. 3 uvedeno, že „vlastnictví zavazuje.“

Konkrétní podmínky zajištění bezpečného a spolehlivého provozu jsou stanoveny v řadě právních a technických předpisů, jako jsou např.:
a) zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
b) dokument „Návod pro instalaci a užívání“ podle nařízení vlády č. 22/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv
c) TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách

V případě rozvodů plynu jsou požadavky uvedeny v dokumentu „Pokyny pro provoz, kontroly a revize“ podle ustanovení čl. 7.2 TPG 704 01.

Pokud mají být v rámci provozu zařízení specificky upraveny požadavky na zajištění bezpečnosti a spolehlivosti zařízení, je nezbytné tento režim řešit prokazatelným převedením, předáním povinností na jinou osobu např. uživatele bytu, uživatele nebytových prostor apod., jak např. stanoví předpis TPG 704 01 čl. 7.1.1 (předání OPZ do osobního užívání uživatelům bytu a/nebo nebytových prostor).

Pokud mají být v rámci provozu zařízení specificky uloženy povinnosti k zajištění bezpečnosti a spolehlivosti odběrného plynového zařízení nebo jeho části někomu jinému než vlastníkovi tohoto zařízení, je tedy nezbytné tuto úpravu provést prokazatelným způsobem převedením (předáním) povinností na jinou osobu, např. uživatele bytu, uživatele nebytových prostor apod.

Potřeba specifické úpravy požadavků na zajištění bezpečnosti a spolehlivosti jednotlivých částí odběrného plynového zařízení vychází zejména z jejich účelu a umístění, tj. komu slouží (jednomu nebo více uživatelům) a zda je umístěno ve společných prostorách nebo v bytě.

Nejkonkrétněji zohledňuje odpovědnost vlastníka k OPZ a způsob delegování této odpovědnosti na jiný subjekt, bez ohledu na typ bytového domu, z hlediska právního vztahu vlastníka (pronajímatele) a nájemce, TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách:

8.1.7 Za užívání plynového spotřebiče odpovídá vlastník spotřebiče, pokud se této odpovědnosti nezprostí jejím prokazatelným přenesením na uživatele např. smlouvou o pronájmu nebo předáním do osobního užívání podle Přílohy 13.
7.1.1 Pro předání OPZ do osobního užívání uživatelům bytu a /nebo nebytových prostor se použije vzor formuláře uvedený v Příloze 13.
7.2 Oprávněná organizace, která provedla montáž nebo rekonstrukci OPZ, je povinna prokazatelně seznámit vlastníka (resp. provozovatele) a uživatele se základními pokyny pro provoz, kontroly a revize (viz též ČSN 38 6405).

V praxi se vyskytují při aplikaci výše uvedených předpisů dva případy z hlediska určování odpovědnosti k jednotlivým částem OPZ:

1) Plynoměr je umístěn v bytové jednotce – spotřební rozvod je tedy celý umístěn v bytové jednotce, domovní rozvod je veden jak společnými částmi domu, tak i bytovou jednotkou
V tomto případě zajišťuje vlastník domu činnosti od hlavního uzávěru plynu až k uzávěru před plynoměrem (tj. na domovním rozvodu) a uživatel bytu, pokud má uzavřen smluvní vztah s dodavatelem plynu, má ve vztahu ke spotřebnímu rozvodu podle čl. 2.8 TPG 704 01 povinnosti stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., § 62 odst. 2 písm. f).

2) Plynoměr je umístěn ve společných prostorech (chodba, sklep) – spotřební rozvod je tedy umístěn ve společných částech domu i v bytové jednotce, domovní rozvod je veden pouze společnými částmi domu
V tomto případě zajišťuje vlastník domu činnosti od hlavního uzávěru plynu až k uzávěru před plynoměrem a uživatel bytu, pokud má uzavřen smluvní vztah s dodavatelem plynu, má ve vztahu ke spotřebnímu rozvodu podle čl. 2.8 TPG 704 01 povinnosti stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., § 62 odst. 2 písm. f). Uživatel bytu tak odpovídá i za část spotřebního rozvodu ve společných prostorách, tedy za část, která je přístupná ze společných prostor domu.
V tomto případě dochází podle definice uvedené v § 6 odst. c) NV č. 366/2013 Sb. k situaci, kdy společná část domu, resp. společné plynové zařízení končí uzávěrem plynu před plynoměrem (další uzávěr pro byt již na rozvodu plynu není umístěn), ale další část rozvodu plynu – spotřební rozvod, mající srovnatelný charakter společného plynového zařízení, je vedena společnými prostory domu.
V uvedených případech je účelné specifikovat, např. v nájemní smlouvě, práva a povinnosti k plynovému rozvodu, procházejícímu společnými prostory. Při striktní aplikaci § 6 NV č. 366/2013 Sb. je povinností uživatele bytu (zpravidla občan) zajistit požadavky na bezpečnost a spolehlivost rozvodu plynu od uzávěru pro byt (uzávěr před plynoměrem) vedeného společnými prostorami domu.

Zde je však nutné vzít v úvahu i znění § 7 NV č. 366/2013 Sb., který stanoví činnosti týkající se správy domu a pozemku z hlediska provozního a technického kam spadá podle § 7odst.:
a) provoz, údržba, opravy, stavební úpravy a jiné změny společných částí domu, včetně změn vedoucích ke změně v účelu jejich užívání; týká se to také všech technických zařízení domu, jako společných částí, dále společných částí vyhrazených k výlučnému užívání vlastníku jednotky, pokud podle prohlášení nebo stanov společenství vlastníků jednotek nejde o činnost příslušející vlastníku jednotky v rámci správy této společné části na vlastní náklady,
b) revize technických sítí, společných technických zařízení domu, protipožárního zařízení, hromosvodů, rozvodů energií včetně tepla, teplé vody, pitné vody a telekomunikačních zařízení, a jiných společných zařízení podle technického vybavení domu,

Podle ustanovení §§ 5, 6 a 7 nařízení vlády č. 366/2013 Sb. a § 1166 občanského zákoníku lze tedy dovodit, že provádění úkonů na plynovém zařízení, vedeném ve společných prostorách domu, má za povinnost vlastník nemovitosti, pokud uvedené povinnosti nejsou upraveny dalšími dokumenty, jako např. stanovami společenství nebo nájemními smlouvami.

Pro občana pak platí povinnosti stanovené:
1. V relevantním právním předpisu, v daném případě zákon č. 458/2000 Sb., zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) v platném znění, zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v platném znění, Nařízení vlády č. 22/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv v platném znění.
2. V Návodu pro instalaci a užívání, který obdrží jako vlastník při pořízení příslušného zařízení
3. V konkrétním smluvním vztahu (např. nájemní smlouva), který uzavře s vlastníkem zařízení a kde jsou srozumitelně a jasně specifikovány povinnosti k zajištění bezpečného a spolehlivého provozu

5. Závěr

Z hlediska bezpečnosti objektu je třeba, aby správu, a tedy i odpovědnost za plynovod ve společných prostorách minimálně až k výstupu z obvodové stěny prostorově ohraničující byt, převzal vlastník (správce) domu. Jedině vlastník domu je schopen řešit efektivně a komplexně bezpečnost všech zařízení ve společných prostorech domu.
Z hlediska energetického zákona to lze realizovat stanovením všech částí rozvodu plynu vedených ve společných prostorech, a to až k výstupu z obvodové stěny prostorově ohraničující byt, za společný plynovod. Tuto skutečnost je nezbytné uvést v nějakém oficiálním dokumentu, např. ve stanovách společenství vlastníků jednotek, domovním řádu, v nájemních smlouvách atp.

V praxi jsou běžné případy, kdy se vlastník (správce) hlásí k odpovědnosti za spotřební plynovody v jednotlivých bytech a zajišťuje na nich kontroly a provozní revize podle vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení.