Plynová zařízení v budovách - VI

1. Jaká plynová zařízení představují v budovách největší riziko?

Nelze obecně konstatovat, že určité kategorie plynových zařízení, resp. spotřebičů představují při použití v domácnosti riziko a některé ne. Naopak lze říci, že všechna zařízení, a tedy i plynové rozvody a spotřebiče, vytvářejí rizika, jen pokud nejsou při jejich používání dodržena základní bezpečnostní pravidla. Základní aspekty bezpečného a spolehlivého používání jsou vždy uvedeny v dokumentaci dodané se spotřebičem, nejčastěji v podobě Návodu pro instalaci a používání.

Pokud uživatel postupuje podle tohoto dokumentu, nepředstavuje pro něj plynový spotřebič žádnou hrozbu. Protože tomu tak dosti často nebývá, pokusme se o přiblížení některých rizik, popis nejčastějších rizikových stavů a možnosti a návod pro správné řešení těchto situací tak, aby provoz plynových zařízení a spotřebičů v domácnosti byl bezpečný a spolehlivý a nepodílel se na nepříznivém vývoji statistik nehod, poruch a havárií.

Tabulka 1 - Vybraná rizika u odběrných plynových zařízení

2. Lze co nejstručnější formou představit zásady bezpečnosti provozu?

Pro tento účel vydalo České sdružení pro technická zařízení (ČSTZ) informační materiál, který je uživateli a provozovateli plynových zařízení využíván.

Obr. 1 - Tabulky se zásadami bezpečného provozu plynových zařízení

3. Jak se chovat v případě úniku plynu?

Za účelem identifikace unikajícího zemního plynu je do něj přidávána látka s charakte ristickým zápachem, tzv. odorant. Jde o zápach, který je nezaměnitelný s jiným zápachem. Tento zápach je postřehnutelný již při velmi malých únicích plynu, tedy hluboko pod nebezpečnou koncentrací, tzv. spodní mezí výbušnosti, která je u zemního plynu asi 5 % objemových zemního plynu ve vzduchu. Určité problémy s identifikací zápachu mohou nastat u úniků mimo objekt, např. z uličního plynovodu, kdy při průchodu zeminou dochází k adsorpci odorantu v zemině a do objektu pak proniká plyn se zeslabeným zápachem. I tak je však jeho identifikace pod spodní mezí výbušnosti většinou možná.

Lze jednoznačně říci, že v případě správného postupu při zjištění úniku plynu lze prakticky vždy výbuchu plynu v objektu zabránit, a to i v těch případech úniků plynu, které vedly k výbuchu plynu v Brně v roce 2004, kdy od úniku plynu do jeho výbuchu v objektu uplynuly více než 3 hodiny, nebo k výbuchu plynu v Praze v roce 2006, kdy tato doba byla již podstatně kratší, a to asi 45 minut. Rozhodující pro zabránění výbuchu je včasné zjištění úniku plynu, a to zejména v těch případech, kdy dojde k totální destrukci potrubí, ať už v důsledku utavení plynovodního potrubí, nebo z důvodů jiných. V těchto případech může dojít k vytvoření výbušné směsi plynu se vzduchem řádově v minutách (5 - 10 minut).

Pokud je tedy znám správný postup a neprodleně zahájeny práce, které vedou k odstranění rizik výbuchu plynu, jsou všechny situace řešitelné. Zkušenosti ze šetření případů však ukazují, že panuje obecná nevědomost, jak se v těchto situacích chovat, jaký rychlý a správný postup volit s cílem eliminace všech vlivů vytvářejících narůstající nebezpečí.

Pro zlepšení informovanosti zpracovalo České sdružení pro technická zařízení "Bezpečnostní opatření při úniku plynu", která uvádíme níže.

Obr. 1 - Tabulka s bezpečnostními opatřeními při úniku plynu

Z uvedeného postupu je zřejmé, že veškerá výše uvedená opatření jsou realizovatelná řádově v minutách.

Na dalším obrázku je znázorněna informační visačka, která by měla být ve všech objektech, popřípadě i bytech k dispozici.

Obr. 2 - Příklad informační visačky "Při úniku plynu"