Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Doklad o kontrole kotle na pevná paliva

Správné vyplnění Dokladu o kontrole technického stavu a provozu, který vystavují osoby kontrolující kotle na pevná paliva na základě zákona o ochraně ovzduší, je zásadní záležitostí i pro majitele a provozovatele kotle. Článek vede kontrolora krok za krokem vyplňováním dokladu, a majitel kotle si současně může ověřovat, zda kontrolor postupuje v souladu s legislativou.

Výstupem z pravidelné kontroly kotlů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (podrobnosti v článku Kontroly kotlů na pevná paliva podle zákona o ochraně ovzduší), je vyplněný „Doklad o kontrole technického stavu a provozu“ (dále jen Doklad). Správné vyplnění dokladu je velice důležité, protože na základě skutečností uvedených v něm může příslušný úřad s rozšířenou působností nařídit provozovateli nápravná opatření, v krajním případě je oprávněn vydat rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje. Zákon odborně způsobilé osobě provádějící kontrolu (OZO) neumožňuje zakázat provoz. OZO pouze ověřuje skutečný stav věci a v Dokladu zadokumentuje zjištěné skutečnosti. V případě zjištění porušení některého z ustanovení Zákona či jiných závažných skutečností, na toto provozovatele upozorní a doporučí mu nápravná opatření. Pojďme si projít postupně náležitosti dokladu a vysvětlit si základní pravidla jeho vyplňování. Vyplnit se musí všechny náležitosti („kolonky“) dokladu. Pokud požadovaný údaj (skutečnost) není znám, uvede se do příslušné kolonky „NEZJIŠTĚNO“.

ÚDAJE O OZO A PROVOZOVATELI

Údaje o odborně způsobilé osobě. Zde musí být bezpodmínečně vyplněno vše. Kontrola provedená osobou bez patřičného oprávnění ke kontrole je neplatná. V Dokladu musí být jméno a příjmení OZO, název výrobce (který vydal oprávnění), rozsah oprávnění a platnost oprávnění. NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ DOKLADU MUSÍ BÝT KOPIE OPRÁVNĚNÍ. Jména osoby provádějící kontrolu a osoby uvedené na dokladu by se měla samozřejmě shodovat.

Údaje o provozovateli zdroje. Zde musí být také vyplněno vše, aby bylo možné jednoznačně identifikovat provozovatele zdroje. Provozovatelem nemusí být automaticky majitel zdroje (například v případě pronajímaných nemovitostí), ale osoba, která zdroj využívá a provozuje.

ÚDAJE O ZDROJI

Adresa umístění a typ spalovacího zdroje. Údaje, které musí být vyplněny vždy. Tedy i v případě, že ostatní údaje nelze zjistit. „Zaškrtnutý“ typ zdroje se musí shodovat s typem uvedeným v kolonce „Rozsah oprávnění“ v části Dokladu o identifikačních údajích o OZE.

Výrobce, obchodní název zdroje, výrobní číslo, rok výroby. To jsou údaje, které by měly být jednoznačně zjištěny z výrobního štítku kotle. V případě, že není k dispozici výrobní štítek ani průvodní technická dokumentace ke kotli (návod) se u nezjištěných údajů napíše NEZJIŠTĚNO.

Určující technická norma. Norma, podle které byl kotel vyroben a uveden na trh nemusí být jednoznačně uvedena na výrobním štítku, ale měla by být uvedena v dokumentaci ke kotli. Kotle vyrobené do roku 2000 byly vyrobeny dle ČSN 07 0245 (do 50 kW) resp. ČSN 07 0240 (nad 50 kW), kotle vyrobené v létech 2000 až 2012 dle ČSN EN 303-5:2000 (třídy kotlů 1, 2, 3) a kotle vyrobené po roce 2012 dle ČSN EN 303-5:2013 (třídy kotlů 3,4,5).

Rok instalace. Zpravidla se tento údaj uvádí v záručním listě ke kotli.

Paliva určená výrobcem. Údaje o předepsaném palivu musely být uvedeny na výrobním štítku vždy, za platnosti všech norem. Paliva neuvedená na výrobním štítku nelze v kotli spalovat. V případě, že byl kotel určen pro více paliv, uvedou se všechna výrobcem určená paliva (nezáleží na tom, jaké palivo je používáno v době kontroly). V případě, že není k dispozici výrobní štítek ani průvodní technická dokumentace ke kotli (návod), musí být u určených paliv uvedeno NEZJIŠTĚNO. Palivo určené výrobcem tudíž nemůže být uvedeno u „no name“ kotlů (samovýroba).

Jmenovitý tepelný příkon, jmenovitý a minimální tepelný výkon. Ne vždy lze vypočíst jmenovitý příkon zdroje. K výpočtu je zapotřebí znát účinnost při jmenovitém výkonu, to je ovšem údaj, který nemusí být povinně udáván na výrobním štítku ani v průvodní technické dokumentaci ke kotli. A u starších kotlů tomu tak doopravdy je. Údaj o jmenovitém příkonu je ostatně důležitý hlavně pro určení toho, zda se na kotel vztahuje povinnost pravidelné kontroly. V případě, že je jednoznačně dané že se na kotel povinnost vztahuje, je pro potřeby vyhodnocení kontroly prakticky zbytečný. V případě, že není k dispozici údaj o účinnosti při jmenovitém tepelném výkonu, uvede se u příkonu NELZE STANOVIT. Jmenovitý tepelný výkon musí být uveden na výrobním štítku (návodu) vždy pro každý druh výrobcem určeného paliva. Pokud je uvedeno více paliv, ale pouze jeden výkon, pak se má za to, že je jmenovitý tepelný výkon pro všechna paliva stejný. Minimální tepelný výkon musí být uveden na výrobním štítku u automatických kotlů vyrobených dle ČSN EN 303-5 vždy (nesmí být vyšší jak 30 % výkonu jmenovitého). Pokud není uveden u kotlů s ručním přikládáním vyrobeným podle obou verzí ČSN EN 303-5 žádný minimální tepelný výkon, předpokládá se, že nebyl výrobcem zkoušen u autorizované osoby (certifikován) a tudíž kotel by měl být zapojen do otopné soustavy s akumulací. Pro povinné zapojení akumulace jsou rozhodující instrukce uvedené výrobcem v návodu k obsluze. Proto je vyplnění tohoto údaje důležité obzvláště u kotlů s ručním přikládáním, vyrobeným dle ČSN EN 303-5.

Třída kotle. Údaj povinně uváděný na výrobním štítku u kotlů vyrobených dle obou verzí ČSN EN 303-5. Údaj nelze uvést u kotlů neznámého výrobce či kotlů vyrobených před rokem 2000 [1] [2]. U kotlů vyrobených dle [3] v letech 2000 – 2012 mohlo být dosaženo pouze tříd 1, 2, 3. U kotlů vyrobených dle [4] po roce 2012 naopak pouze tříd 3, 4, 5.

ÚDAJE O KONTROLE

Po překontrolování základních konstrukčních, řídících, regulačních, měřících a zabezpečovacích prvků se v kolonkách určených v Dokladu pro tyto prvky zaškrtne zjištěný stav formou VYHOVUJE/NEVYHOVUJE. U některých prvků v havarijním stavu může být použito i NENÍ. A některé prvky dokonce u jistých typů ani být nemohou. Například u automatických kotlů není povinné zařízení proti přetopení a nemají regulátor množství spalovacího vzduchu, u kotlů bez elektronické regulace chybí řídící jednotka a havarijní termostat, u kotlů s ručním přikládáním zase „chybí“ zařízení zabraňující prohoření paliva do násypky.

U teplovodní soustavy je nejdříve nutné zjistit její typ. Tedy zda se jedná o otevřenou či uzavřenou soustavu. To je důležité zejména z pohledu zabezpečení kotle proti maximálnímu přetlaku a přetopení. Otevřená soustava je proti přetlaku a přetopení chráněna fyzikálně, tudíž nemusí být zabezpečena pojistným ventilem a i kotle s ručním přikládáním v ní nemusí mít zapojeno zařízení proti přetopení. Otevřené soustavy s přirozeným oběhem otopné vody jsou také méně náchylné na „podchlazování“ kotle studenou vratnou vodu i v případě, že není použito směšování za kotlem.

Odvod spalin a spalinové cesty. Pokud nebyly předloženy doklady o revizi a kontrole spalinové cesty, vyplní se pouze NEPŘEDLOŽENO. Čištění spalinové cesty (čištění komína a kouřovodu) si může provozovatel kotle na pevná paliva do 50 kW provádět sám (3x ročně u celoročního provozu, 2x ročně u sezónního provozu, který nepřesahuje v součtu 6 měsíců). Kontrolu ale musí provést pouze „kominík“ a to minimálně 1x ročně. U kotlů nad 50 kW musí kontrolu a čištění provádět minimálně 2x ročně pouze kominík. Nicméně absence revizní zprávy ani dokladu o kontrole spalinové cesty není důvodem ke konstatování, že dochází k nadměrnému znečišťování ovzduší. K tomu by se měl vyjádřit revizní technik spalinových cest, popřípadě by takovéto tvrzení mělo být doloženo měřením.

Řádná údržba spalovacího stacionárního zdroje. Po čištění spalinových cest za kotlem je velice důležitá také údržba spalinových cest v kotli, tedy především výměníku. Intervaly čištění by měly odpovídat intenzitě provozu, ale především intervalům doporučeným či předepsaným přímo výrobcem.

VÝSLEDEK KONTROLY

Nejdůležitější část Dokladu, ve které jsou shrnuty výsledky kontroly. Je zde konstatováno, zda jsou či nejsou provozovatelem splněny jeho zákonné povinnosti.

Spalovací zdroj JE/NENÍ instalován v souladu s pokyny výrobce. Zde jde tedy především o konstatování, zda byl kotel řádně usazen v dostatečné vzdálenosti od hořlavých ploch, je umožněn řádný přístup ke všem ovládacím a čistícím prvkům, je řádně napojen na otopnou soustavu, je řádně zabezpečen proti překročení maximální provozní teploty a maximálního provozního tlaku, je zajištěn dostatečný přívod spalovacího vzduchu ke kotli a odvod spalin. Případně zda je zajištěn požadavek na minimální teplotu vratné vody a provoz s akumulační nádobou.

Technický stav VYHOVUJE/NEVYHOVUJE pokynům výrobce. Zde by se měl konstatovat výsledek kontroly technického stavu základních konstrukčních, řídících, regulačních, měřících a zabezpečovacích prvků kotle.

Spalovací zdroj JE/NENÍ provozován v souladu s pokyny výrobce. Zde by měl být zaznamenán výsledek kontroly provozu kotle, tedy zda bylo během provozu zaznamenáno nějaké závažné porušení zásad provozu definovaných výrobcem kotle, popřípadě zda byly závažně porušeny pokyny výrobce z pohledu údržby a předepsaných kontrol.

Zjištěné nedostatky MAJÍ/NEMAJÍ vliv na znečišťování ovzduší. Nejdůležitější část celého Dokladu. Zde by měla OZO na základě pečlivé rozvahy konstatovat, zda byly zjištěny zásadní nedostatky, které mají vliv na ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ. Je nutné opravdu pečlivě zvážit, zda zjištěné závady mají zásadní vliv na kvalitu spalovacího procesu. Poškozená izolace či špatně umístěný pojišťovací ventil jsou jistě závažné nedostatky, ale nemají bezprostřední vliv na zvýšenou produkci emisí kotle. Naopak nefunkční ventilátor či „zaseklá“ zatápěcí klapka se na zvýšené produkci nežádoucích emisích projeví určitě.

JE/NENÍ spalováno palivo určené výrobcem. Zde by se mělo především uvést, jaké palivo konkrétně bylo v kotli spalováno v době kontroly. V části Dokladu věnované palivu určenému výrobcem se pouze konstatuje, pro jaká paliva byl kotel uveden na trh, ale především u „vícepalivových“ kotlů z ní nepoznáme, které z určených paliv se v kotli spalovalo v době kontroly.

JE/NENÍ indikováno spalování odpadu. Poměrně dosti těžce zjistitelná skutečnost, pokud v násypce paliva nenajdeme vysypaný odpadkový koš, protože odběr a analýza vzorků popela v průběhu pravidelné kontroly jsou nemožné. Ovšem jako spalování odpadů lze jednoznačně považovat spalování dřevotřísky, kartónů, či jiných „nestandardizovaných“ paliv.

Popis důvodu nesouladu s pokyny výrobce a zákonem o ochraně ovzduší. Pokud bylo v některém z předešlých požadavků konstatováno negativní vyjádření, měly by se v této části Dokladu uvést důvody, které k tomuto vyjádření vedly.

Spalovací stacionární zdroj SPLŇUJE/NESPLŇUJE požadavky stanovené v příloze č.11 zákona č.201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Pokud v kolonce „Třída kotle“ není uvedena třída 3, 4 nebo 5, musí být konstatováno, že kotel Nesplňuje. Tedy kotle, u nichž není znám výrobce (samovýroba), které byly vyrobeny podle starých norem [1] [2] do roku 2000 nebo u kterých prostě nebylo možné zjistit jejich třídu, nelze konstatovat nic jiného, než že nesplňují. Ovšem to je pouze upozornění pro provozovatele, že jeho kotel nebude moci být provozován po 1. září 2022 a nemá to přímý vliv na omezení provozu kotle do této doby.

Doporučení k zajištění dalšího bezproblémového a hospodárného provozu kotle. Zde by se měla uvést doporučení k odstranění zjištěných nedostatků. Pokud byly zjištěny nedostatky, které nemají okamžitý vliv na kvalitu spalovacího procesu, ale jsou porušením jiných předpisů (požární, bezpečnost provozu tepelných soustav,…), měl by být v této části Dokladu provozovatel na zjištěné skutečnosti upozorněn a doporučeno mu okamžité zjednání nápravy.

Datum, kontroly, podpis OZO a podpis provozovatele.

PŘÍKLAD VYPLNĚNÍ DOKLADU

Na závěr si na konkrétním příkladu uvedeme, jakým způsobem by se měl Doklad o kontrole vyplnit. Je zvolena kontrola automatického kotle se šnekovým podavačem. V průběhu kontroly bylo zjištěno, že není funkční zařízení zabraňující prohoření paliva do násypky, je chybně umístěn pojišťovací ventil a během provozu bylo zjištěno mírné překročení výrobcem požadovaného tahu.







Použitá literatura:

  1. ČSN 07 0240 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle-Základní ustanovení, FÚNM, Praha, 1993.
  2. [1] ČSN 07 0245 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle-Teplovodní kotle do výkonu 50 kW. Technické požadavky. Zkoušení, Základní ustanovení, FÚNM, Praha, 1993.
  3. ČSN EN 303-5:2000 Kotle pro ústřední vytápění-Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW-Terminologie, požadavky, zkoušení a značení, ČNI, Praha, 2000.
  4. ČSN EN 303-5:2013 Kotle pro ústřední vytápění-Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 500 kW-Terminologie, požadavky, zkoušení a značení, ČNI, Praha, 2013.
  5. Kontroly kotlů na pevná paliva, LING Vydavatelství s.r.o.
  6. Kontroly kotlů na pevná paliva podle zákona o ochraně ovzduší, Zdeněk Lyčka, TZB-info: https://vytapeni.tzb-info.cz/kotle-kamna-krby/18576-kontroly-kotlu-na-pevna-paliva-podle-zakona-o-ochrane-ovzdusi