Je šamotová komínová vložka odolná kondenzátu ze spalin a komín s touto vložkou vhodný i pro mokrý provoz?
Diskuse odborníků – nízká teplota spalin kotlů na pevná paliva a komínové systémy, 3. část
Obecně, mezi majiteli domů, ale někdy i u některých profesí je vžitá zásada, že jakákoliv šamotová vložka je odolná agresivnímu kondenzátu ze spalin kotlů na pevná paliva. V diskusi se odborníci shodli, že ne každý komínový systém se šamotovou vložkou lze použít pro mokrý provoz, tedy s výskytem kondenzace spalin.
Izostatická keramika
Stále přibývá havárií spalinových cest (komínů), na které jsou napojeny nově instalované moderní kotle na pevná paliva. Tyto spalovací zdroje potřebují pro svůj spolehlivý a bezpečný provoz moderní a funkční spalinové cesty. Co platilo pro jejich napojení na komín po dlouhá desetiletí, se za posledních několik málo let významně změnilo. Staré komíny již často nevyhovují provozním požadavkům pro tyto spalovací zdroje, u kterých se významným způsobem snížila teplota spalin při jmenovitém výkonu i při běžném provozu. Je nutné si uvědomit, že teplota rosného bodu spalin se u biomasy pohybuje na hranici 60 °C, ale u hnědého uhlí se díky parám kyseliny sírové ve spalinách teplota jejich rosného bodu navyšuje na více než 120 °C. To znamená, že při teplotě spalin 120 °C se již ve spalinových cestách tvoří agresivní kondenzát. Přesto se na trhu objevuje stále více automatických kotlů na hnědé uhlí s teplotou spalin při jmenovitém výkonu nižší než 100 °C, či peletových kotlů s teplotou spalin okolo hranice 80 °C.
V předešlé diskusi odborníků na toto téma jsme se dozvěděli, že snižování teploty spalin při jmenovitém výkonu pod hranici 130 °C (kotle na uhlí a kusové dřevo), respektive pod hranici 110 °C (peletové kotle), není dáno ani tak přísnou legislativou, jako spíše konkurenčním bojem mezi výrobci a prodejci těchto kotlů. Kotle na pevná paliva s teplotou spalin pod 100 °C jsou však v současnosti realitou, a tak před budoucím provozovatelem takovéhoto kotle stojí otázka, co s jeho napojením na komín tak, aby byl funkční kotel i komín?
V následné diskusi se odborníci shodli na tom, že moderní kotle na pevná paliva s nízkou teplotou spalin při jmenovitém výkonu nelze napojit na starý cihlový jednovrstevný komín. Jednoznačně však vždy musí konkrétní napojení nového zdroje na konkrétní spalinovou cestu posoudit revizní technik, který k tomu vydá také příslušnou revizní zprávu.
A jak je to s napojením na starý komín, který je opatřen šamotovou vložkou? Bohužel se obecně vžila zásada, že jakákoliv šamotová vložka je odolná vůči kondenzátu. Tudíž je spousta starších jednovrstevných komínů se šamotovou vložkou nezjištěného výrobce označena kominickou firmou jako vhodných pro provoz automatického kotle na hnědé uhlí s teplotou spalin při jmenovitém výkonu okolo hranice 100 °C. Ovšem po několika měsících provozu se často začne objevovat kondenzát vně komínového tělesa a začínají problémy. Jen tak si lze vysvětlit skutečnost, že zvláště závažný problém poslední doby je zvyšující se počet havárií komínů provozovaných s teplovodními automatickými kotli na spalování hnědého uhlí a biomasy. Tentokrát jsme tedy odborníkům položili následující dotaz:
Lze přijmout obecné konstatování, že šamotová vložka je odolná kondenzátu ze spalin z pevných paliv (obzvláště z hnědého uhlí) a neporušený komín s touto vložkou je tudíž vhodný i pro mokrý provoz?
Ing. Jaroslav Schön
Pan prezident Společenstva kominíků ČR odpověděl opět stručně a jednoznačně.
„Nelze. Není vložka jako vložka a taky není stejná kvalita spojovacího materiálu. Všeobecně se dá spíš konstatovat, že šamotové vložky nejsou generelně odolné proti vlhkosti. Spíš je to výjimka! Bohužel ani nemáme k dispozici nějakou zkoušku, kterou bychom tuto vlastnost u stávajícího komína mohli ověřit (jako např. u ověření těsnosti máme tlakovou zkoušku apod.).“
Ing. Jiří Vrba
Člen TNK Komíny, dříve dlouholetý technický ředitel společnosti Schiedel, nám poskytl vyčerpávající odpověď.
Samotné keramické materiály obecně splňují nároky korozní odolnosti. Ale i zde jsou rozdíly, a to zejména v jejich těsnosti vůči průniku vodních par a kondenzátu. Z hlediska hodnocení difuze vodních par se rozlišují třídy:
- WA: do 2 g.h−1.m−2
- WB: 2 až 5 g.h−1.m−2
- WC: 5 až 10 g.h−1.m−2
- WD: 10 až 20 g.h−1.m−2
Požadavky na těsnost a zařazení komína pro mokrý provoz při zatřídění W splňuje sama o sobě pouze vložka se zatříděním WA – to mají pouze některé tenkostěnné, izostaticky lisované vložky. Použití ostatních vložek – „klasické“ šamotové vložky – s vyšším zatříděním je přípustné, avšak pouze „při zohlednění zvláštních předpisů.“ Tím jsou myšlena konstrukční opatření u komínů jako celku, jako typicky běžné provedení u nás je tzv. zadní odvětrání, kde otevřenými kanálky okolo vložky dochází k proudění vzduchu, který odvádí vlhkost.
Dalším kritériem je samotné provedení komína a jeho technický stav. Tedy neporušenost keramických vložek, umožnění jejich dilatace, kondenzátní jímka v patě komína, těsnost spár.
Kouřovod – po kouři, po vodě
U provedení spár bych se ještě zastavil. V dřívějších dobách existovalo jedno naprosto mylné, avšak v praxi užívané pravidlo, podle kterého se orientace zámků ve spáře prováděla tak, že u pevných paliv byly spáry orientovány tzv. „po kouři“, zatímco u plynných paliv tzv. „po vodě“. Jsou-li vložky uspořádány tím prvním způsobem, spáry zpravidla nezajistí dlouhodobě požadovanou těsnost. S tím souvisí i otázka kvality použité spárovací hmoty.
Pokud se jedná o systémový komín s keramickou vložkou, který je deklarován pro mokrý provoz (zatřídění W), je postaven z originálních dílů a správně smontován podle montážních pokynů výrobce, byla na tento komín vydána kladná revize a nebyly zjištěny závady při pravidelných ročních kontrolách, je jistě možno takový komín provozovat se spotřebičem na pevná paliva v mokrém provozu.
Zda bude možno podobným způsobem provozovat komíny tzv. individuální, je vždy na rozhodnutí revizního technika, který na místě posoudí skutečný stav a na jeho základě vydá souhlas a kladnou revizní zprávu.
V případě sanace komína pro připojení spotřebičů na pevná paliva v mokrém provozu lze doporučit jednoznačně použití tenkostěnné keramické vložky se zatříděním WA, která nepotřebuje žádné další „podpůrné“ mechanismy pro odvod vlhkosti.
Ing. Martin Coufalík
Jak vidí tento problém produktový specialista firmy HELUZ cihlářský průmysl, v.o.s.?
„Obecné konstatování, že šamotová vložka je odolná vůči kondenzátu, přijmout nelze. Dnes jsou výrobci, kteří deklarují, že šamotová vložka (nebo celý systémový komín) je vhodný i pro mokrý provoz. Ale před několika lety tomu tak nebylo. Právě výrobci (někteří) šamotových komínových vložek uváděli, že šamotové vložky nejsou určeny pro trvalé mokré provozy. Že jsou sice proti kondenzátu odolné, ale jen při zatápění, kdy spaliny ve studeném komíně kondenzují. Při delším používání se však vzniklá vlhkost díky vyšším teplotám spalin vytratila (vyschla) a komín dále pracoval v suchém provozu. Takže zejména starší komíny, i když mají šamotovou vložku, nebudou pro trvalý mokrý provoz vhodné a je na odborníkovi, aby tento stav před připojením spotřebiče posoudil.“
Ing. Walter Sodomka ml.
A na závěr nesmí chybět také názor pana ředitele Komínové asociace – APOKS.
„Vlastnosti komínové vložky mohou být pouze a jedině deklarovány výrobcem v prohlášení o shodě. Jakékoliv jiné dovozování nebo zobecňování je nepřípustné.
Dle mého názoru existuje pouze jediný spotřebič, u kterého lze tolerovat provoz pod rosným bodem spalin (ale nikoliv pod nulou), a tím je plynový kondenzační kotel spalující „čisté“ uhlovodíky bez příměsí (tedy zemní plyn, propan, butan).
Jakákoliv „myšlenková konstrukce“ snažící se „legalizovat“ kondenzaci spalin u jiných spotřebičů je obecně špatná, pokud se nejedná o zcela individuální řešení (např. průmyslové technologické provozy).
Komínové systémy s certifikací W jsou určeny pouze pro plynové kondenzační kotle, což lze dovodit z jejich dalších certifikačních parametrů. Někteří prodejci se snaží, vzhledem k rozsáhlému prodeji „nízkoteplotních“ kotlů na pevná paliva, různě kombinovat certifikace a vytvářet nesmyslná označení a zatřídění, což ale nevede k vyřešení základního problému, a tím je u pevných paliv tvorba sazí a pod rosným bodem tvorba dehtu.
Zatím není doloženo (a pravděpodobně to ani nelze) dlouhodobé provozování spotřebiče pevných paliv v režimu, kdy je palivo spáleno zcela bez vzniku sazí. Obecně lze tedy tvrdit, že prašná složka (saze) je ve spalinách pevných paliv přítomna vždy.
Kondenzát vzniklý ze spalin pevných paliv je proto třeba považovat jednak za výrazné emisní znečištění (především kyselé sloučeniny síry a organické sloučeniny uhlíku) a jednak za přímé požární nebezpečí (dle stanoviska SKČR je tvorba dehtu závadou podléhající oznamovací povinnosti dle § 46 zák. 133/1985 Sb. v aktuálním znění).“
Závěr
Podobně jak tomu bylo u napojení na starší jednovrstevný komín, i tentokrát se odborníci shodli na tom, že vše musí jednoznačně posoudit revizní technik spalinové cesty. Nicméně napojení moderního „nízkoteplotního“ kotle na starší komín se šamotovou vložkou neznámého výrobce, a tedy i s neověřenými vlastnostmi, je nepřijatelné.
Ale diskuse bude za týden pokračovat dál. Tentokrát se odborníků zeptáme, jak by měl být zatříděn a v revizní zprávě označen komín, ve kterém dochází při běžném provozu spotřebiče k tvorbě kondenzátu, tedy komín určený pro tzv. „mokrý provoz“.
