U odvodů spalin od plynových spotřebičů nepřipadá v úvahu riziko požáru

Datum: 25.11.2013  |  Autor: Ing. Jiří Buchta, CSc., Ing. Miroslav Burišin  |  Recenzent: Ing. Ivan Vališ, VUT Brno

Minulý týden byl na TZB-info publikován článek „Je právním dokumentem nařízení vlády nebo odborné stanovisko?“, v němž se jeho autor, Ing. František Jiřík, zabývá platností nařízení vlády č.91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, pro plynové spotřebiče. S ohledem na skutečnost, že mimo jiné cituje a ne zcela přesně interpretuje stanovisko ČSTZ č. 160/2013, rozhodli jsme se vydat stanovisko ČSTZ č. 165/2013, v němž jsou na pravou míru uvedena některá jeho tvrzení a závěry, vycházející

  • z nepochopení základních principů právního státu na jedné straně a
  • z nepochopení principů vzniku oxidu uhelnatého při provozu plynových spotřebičů v provedení B v závislosti na stavu spotřebiče a odvodu spalin na straně druhé.

Ve stanovisku je připomenuto, že v demokratickém státu lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon neboli právní předpis schválený volenými zástupci občanů – poslanci. NV č. 91/2010 Sb. je vydáno na základě zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Již v úvodním ustanovení zákona je uvedeno:

„Účelem zákona je vytvořit podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry...“

Nařízení vlády k tomuto zákonu tak může nařizovat úkony, např. revize a kontroly, jen a pouze z důvodu ochrany života a zdraví občanů a majetku před požáry, nikoli např. před pádem špatně uchyceného závěsného plynového kotle, před úrazem hlavy o hranu nevhodně umístěného spotřebiče paliv, před popálením o horké části spotřebiče nebo před otravou oxidem uhelnatým, a to dokonce ani v případě, kdy by státní orgány nabízely tuto kontrolu bezplatně. Jinými slovy, nařízení vlády musí respektovat jedno z práv občana, uvedených v Listině základních práv a svobod:

„Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

Co lze kvitovat jako určitý posun proti vyjádřením jiných odborníků v oblasti odvodu spalin v minulých letech, je konstatování Ing. Jiříka, že „při spalování plynných paliv skutečně nevznikají saze“. Uvádí, že se do spalinové cesty nasává prach nebo chlupy od domácích zvířat, které je nutno občas odstranit, aby byla spalinová cesta funkční, tedy nikoli z důvodu prevence vzniku požáru. To je naprosto v souladu s kominickými předpisy, v nichž není u plynových spotřebičů pro materiály kouřovodů a průduchů požadována odolnost proti vyhoření sazí. Naopak, u plynových spotřebičů, a pouze u nich, je možno použít ke zhotovení odvodu spalin výrobky z plastů.

Přes tato fakta jsou schopni někteří odborníci z oblasti odvodů spalin tvrdit opak, neboť podle nich nebezpečí požáru hrozí všude tam, kde se vyskytují spaliny o teplotě nad 85 °C. Nad tímto tvrzením zůstává zdravý rozum stát a nezbývá než se ptát: jak to že nejsou už dávno zakázány kulmy nebo žehličky s teplotami nad 200 °C nebo sauny obložené dřevem, v nichž se teploty pohybují nad 90 °C? Že by toto tvrzení platilo pouze pro spaliny s vysokým obsahem vody, a nikoli pro suchý vzduch?

Druhému aspektu, tedy otravám oxidem uhelnatým při provozu plynových spotřebičů v provedení B v závislosti na stavu spotřebiče a odvodu spalin, je ve stanovisku č. 165/2013 s ohledem na skutečnost, že nejen v článku Ing. Jiříka, ale i v odborném tisku se objevují neuvěřitelně nelogické konstrukce, věnováno více prostoru. Z uvedených argumentů vyplývá závěr, že jedinou smysluplnou prevencí otravy oxidem uhelnatým je pravidelný servis plynového spotřebiče podle návodu výrobce. V rámci servisu je prováděna mj. i kontrola funkce odtahu spalin. Přesto jsou někteří odborníci na odvod spalin, dokonce i soudní znalci v tomto oboru, schopni tvrdit, že při kontrole spalinové cesty není nutno měřit hodnotu tahu. Odhlédneme-li od skutečnosti, že tuto povinnost nařizuje mj. i jimi vydaný předpis (TPK K 01-01 Kontrola spalinových cest, čl. 6.1.6), je pro nás naprosto nepochopitelné a nepřijatelné i z hlediska technicko-bezpečnostního, že by se při kontrole spalinové cesty neměřil tah, který je základní a nezbytnou podmínkou pro to, aby spalinová cesta plnila svoji funkci, tj. odváděla spaliny do volného ovzduší.

Tento závěr je doložen popisem praxe a údaji o počtu smrtelných otrav oxidem uhelnatým ve Velké Británii. Podle tamního zákona a pravidel správné praxe musí být každý plynový spotřebič zkontrolován 1× ročně registrovaným technikem plynových zařízení a podrobován pravidelnému servisu ve lhůtách stanovených návodem výrobce; pokud není lhůta stanovena, doporučuje se servis provádět jedenkrát ročně, pokud registrovaný technik plynových zařízení nedoporučí lhůty jiné. Při servisu se provádí mj. i kontrola, případně údržba odvodu spalin. A výsledek: okolo 14 obětí otravy oxidem uhelnatým v zemi s asi 60 miliony obyvatel. To by odpovídalo asi 2 smrtelným otravám v České republice. A skutečnost v České republice: okolo 300 smrtelných otrav, tj. na stejný počet obyvatel asi 150násobně více než ve Velké Británii. Tento obrovský nepoměr v počtu smrtelných otrav oxidem uhelnatým v zemi s povinnými kontrolami odborníkem v oblasti plynových zařízení a povinným servisem plynových spotřebičů na jedné straně a v zemi s legislativně vynucovanými protipožárními kontrolami odvodů spalin od plynových spotřebičů ukazuje zcela jednoznačně, která země zvolila účinnou prevenci – je to Velká Británie, která se rozhodla respektovat přírodní zákony.

Ve stanovisku je připomenuto, že NV č. 91/2010 Sb. není prvním právním předpisem, kdy si kominická profese vynucuje po občanech, živnostnících a firmách provádění více než sporných úkonů. Prvním byl zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.

Podle uvedeného zákona byly právnické a fyzické podnikající osoby povinny zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby 1× za 2 roky měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů na plynná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW do 200 kW. Oprávněnou osobou byl, stejně jako u NV č. 91/2010 Sb., držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví. V praxi to znamenalo, že vysoce kvalifikované osoby, provádějící měření účinnosti na kotlích nad 200 kW, si v případě, kdy chtěly měřit kotle s nižším výkonem, musely doplnit své vysoko- nebo středoškolské vzdělání studiem kominického učebního oboru. Nesmyslnost tohoto požadavku, na niž upozorňovalo opakovaně České sdružení pro technická zařízení, prokazuje i nový zákon o ochraně ovzduší (č. 201/2012  Sb.), podle něhož se periodické měření emisí provádí 1× za 3 roky u spalovacích zdrojů na plynná paliva až od jmenovitého tepelného výkonu 1 MW (tedy výkonu téměř 100× většího) a osoby provádějící toto měření nemusí být vyučeny kominickému řemeslu.

Ing. Jiřík vyslovil ve svém článku opakovaně obavy o životy uživatelů plynových spotřebičů. Pokud jsou jeho obavy upřímné, měl by usilovat o jediné – o propagaci pravidelného servisu plynových spotřebičů v provedení B podle návodu výrobce jako jediné účinné prevence otrav oxidem uhelnatým. Údaje o 150× nižším počtu smrtelných otrav oxidem uhelnatým ve Velké Británii (přepočteno na 10 milionů obyvatel v ČR) jsou dostatečně výmluvné. Okolo 300 ušetřených životů ročně za to stojí.

Rovněž opakovaně, ale naprosto mylně vyvozuje, že se ve stanovisku ČSTZ č. 160/2013 tvrdí, že se na spalinové cestě nemusí provádět kontroly. Uvedené stanovisko pouze uvádí, že se NV č. 91/2010 Sb. nevztahuje na odvody spalin od plynových spotřebičů, neboť u nich nehrozí nebezpečí požáru. Při spalování plynu totiž nevznikají saze, jak potvrzuje mj. i Ing. Jiřík, a teplota spalin se pohybuje okolo 140 °C (u kondenzačních okolo 60 °C). Z toho nelze opravdu v žádném případě dovodit, že by se neměly provádět kontroly např. podle návodu výrobce nebo zhotovitele spalinové cesty, jako je tomu u většiny výrobků a technických zařízení, mj. i u plynových spotřebičů.

 
Komentář recenzenta
Ing. Ivan Vališ, VUT Brno

Předložený článek, je zjevně projevem neposlušnosti proti státní aroganci. Proč taková silná slova? Na tato slova, v plné míře, odpovídá článek sám . Autoři článku, Ing. Buchta, CSc a Ing. Burišin, jsou dlouholetými odborníky v oboru plynových zařízení a zjevně a dobře nastavili zrcadlo NV č. 91/2010, za nímž se skrývá spíše lobizmus a přehlížení specifik rozsáhlé problematiky několika souvisejících oborů, než snaha o účelnou a účinnou prevenci.

Nejde o to neprovádět prevenci, která v daném případě NV 91/2010Sb. je zjevně nezdůvodnitelnou jedním oborem a převést ji na jiný obor, ale jde o to, tyhle požadavky, jež jsou jednoznačně fyzikální podstaty, mající vliv na životy lidí, účelně, pomocí rozumné právní a technické legislativy, skloubit do účinně nastavených možností prevence tohoto širokého oboru a tím odstranit restriktivní a nesmyslné požadavky státu vyjádřené NV 91/2010.

Problémy které vznikly jednostrannými výklady zveřejněnými v NV 91/2010 Sb. poukazují na šíři systémových legislativních chyb, které za nejméně posledních patnáct roků odborníci ani stát neřeší na společném základě zainteresovaných oborů.

Odborné stanovisko ČSTZ č. 165/2013 jasně vyjadřuje problematiku provozu otevřených spotřebičů v provedení B a recenzovaný článek autorů k tomuto stanovisku zcela jasně vyjadřuje nedostatky v legislativě a její snahu řešit důležité bezpečnostně-preventivní a ekologicko-ekonomické cíle naprosto nevhodným, takřka amatérským způsobem.
Na skutečný přínos ekologii a budoucímu životu na Zemi náš stát žádným legislativním krokem v oblasti plynových zdrojů nezareagoval. Tím by bylo upřednostnění spotřebičů se skutečně vyšší účinností, což jsou spotřebiče kondenzační v provedení C. Je až nepochopitelné, že v republice, kde se kondenzační kotle začaly vyrábět již v roce 1967 (Ekokondenz – Chotěboř a posléze Slavkov u Brna), se dozvídáme, často od odborníků, že tyhle spotřebiče nemají praktický význam.
Jak je možné, že v Německu, počínaje přibližně rokem 2000, se jiné než kondenzační spotřebiče – kotle nesmějí do objektů vůbec montovat a dokonce i výměny spotřebičů musí být za kondenzační. S dotací na spotřebič se vypořádali odbouráním DPH. Podobný právní krok bude se vší pravděpodobností od příštího roku na Slovensku a v Rakousku.
Porovnejme tyto účelné legislativní kroky okolních států s naším nesmyslným rozdáváním dotací na ekologické kotle v provedení B !!!! našimi úřady letos na podzim. Kdysi jsem slyšel charakteristiku Čechů: „To jsou lidé, co ze zákona dělají fronty“.

Jaký je tedy obecný dopad, v zahraničí, takto nastavené legislativy? Zákonitě šlo o minimalizaci zdrojů v provedení B, málo účinných a v provozu riskantních. Nelze nevidět ani to jak v naší zemi jsou provozovány velkovýkonné zdroje nízké účinnosti (složené ze spotřebičů B), místních tepelných hospodářství, měnící se v poslední době s odbory životního prostředí na komunální mafie. Nástrojem byl do jisté míry i zákon 86/2002 Sb, který s poukazem na ekologii, koketoval s požadavkem měření spalin a jejich koncentrací za účelem zjištění účinnosti spalovacího procesu. Ovšem zase se v důsledku jedná o množství neseřiditelných zdrojů v provedení B.

Jsem si jist, že nařízení vlády 91/2010 v otázce předepsaných kontrol a jejich četnosti je nevhodné. NV, a v daném smyslu podobné dokumenty, jako například Národní soustava kvalifikací, kód 36-023-H a stejně kód 36-025-H uvádí naprosto mylné požadavky, které profese kominíka nemůže řešit, ale přesto jsou zde uvedeny. Konkrétně, v odst. Provozní kontrola a zkoušení spalinových cest hodnotících standardů, je uvedeno, cituji: „a) Provést provozní kontrolu spotřebičů a spalinové cesty podle zadání“. Otázka kontroly spotřebiče kominíkovi nejen že nepřísluší, ale je naváděn k zásahům, které jsou doménou znalostí a schopností servisního, popřípadě revizního technika plynových zařízení, tedy odborníků jiného oboru.
O tom, co se skrývá pod pojmem kontrola spotřebiče, rozhodně není důvod polemizovat. Stejně tak je problematické i ustanovení c) Vyčistit celou spalinovou cestu ve spotřebiči a kouřovodu podle zadání. Tento požadavek musí být jasně technicky vymezen. NV 91/2010 takto nelze aplikovat. (Jde zjevně o analogii z kotlů na pevná paliva, jejichž čištění je především doménou topiče).
Pokud se vrátíme k pojmům spalinová cesta, odvod spalin, stanovisko zdůvodňuje, proč teplota spalin ani jejich odtah nespadají pod rizikové skutečnosti. Dodal bych, že například z kuchyní jsou spaliny od konvektomatů, včetně spalin ostatních spotřebičů, odsávány vzduchotechnikou. Zde tedy neobstojí ani výklad, že spalinová cesta slouží k odvodu spalin, protože vzduchotechnika zjevně spalinovou cestou není.

Při tvorbě této recenze ke článku vysvětlující právní východiska Ing. Buchty CSc. a Ing. Burišina jsem měl k dispozici i články, k danému tématu, od jiných autorů. Jedním z nich je článek Ing. Františka Jiříka, a rád bych připomněl jeho závěr: "Je otrava oxidem uhelnatým ze spalin spotřebičů na plynná paliva méně závažnou skutečností než požár budovy?"

Naprosto souhlasím! Ano otrava oxidem uhlenatým je ještě horší, protože od požáru lze utéct, nikoliv však od účinků CO. A proto při racionálním rozhodování o správném vytvoření prevence, je nutné vzít s odborným nadhledem v úvahu jak zákonitosti fyzikální, tak i technické, které se týkají jak jednotlivých profesí, s možnostmi jejich působení, tak i možnosti zákonné. A na tyhle momenty článek upozorňuje.

Za posledních deset roků se množství budov zateplilo. Bylo tak učiněno bez ohledu na stav výměny vzduchu v místnostech, bez ohledu na hygienické předpisy o výměně vzduchu a bez ohledu na nutné větrání pro plynové spotřebiče. Takřka neznám úřad, který by zateplení, ve významu změny infiltrace budovy, hodnotil jako změnu vlastností budovy, potažmo, jako změnu stavby. Změna stavby se stále chápe jen jako změna konstrukce. Zde legislativa selhala, a to v celé míře.
Narážíme tak na další systémovou chybu, kdy se při zateplení budovy (zejména při výměně oken) nepožaduje ověření dostatečnosti větrání pro plynové spotřebiče. Naopak se tato chyba naprosto špatně supluje ve svém důsledku pomocí NV 91/2010. Není od věci zdůraznit, že prověření větrání či průtoku vzduchu spadá do odbornosti plynových zařízení. Proč tedy stavební úřady nepožadují s výměnou oken a zateplením (likvidace větracích otvorů) přepočet nových podmínek projektantem a naplnění opatření a jejich ověření revizním technikem PZ? Spalinových cest se takové úpravy budov zpravidla netýkají.

Zde bych se zeptal podobně, jako Ing. Jiřík, což těch pár tisícovek nestojí za lidské životy? Kam se poděl systém vůbec nějaké prevence v oboru plynových zařízení?

Právní legislativa tedy musí řešit jednotný systém kontrol a revizí jak pro plynová zařízení a komíny ve smyslu komplexu stavebního zákona, tak i prevence dané bezpečností práce a nutnými požadavky na bezpečnost provozu vycházejících z praxe a rozsahu možností daných odborností. NV 91/2010 Sb. do tohoto systému zjevně nezapadá. Proto vysoce hodnotím Stanovisko ČSTZ 165-2013. Jednoznačně vede k počátku nápravy, komplexu neúčinných zákonných požadavků, využitím alespoň stávajících legislativních možností pro účelnou prevenci, včetně vytvoření skutečných možností k ekologizaci neuspokojivého stavu.

V této souvislosti nelze opomenout TPG 704 01 platné od 1.8. 2013. Vyžaduje při provádění servisu spotřebičů v provedení B kontroly spalování a tahu s přímou vazbou na termín provedení servisu spotřebiče. Což má, na rozdíl od pouhého a víceméně samoúčelného měření spalin pro zjištění účinnosti spalování, jednoznačný efekt na ekonomičtější a hlavně bezpečný provoz spotřebičů v provedení B.

Věcná kritika NV 91/2010 Sb. by měla být námětem pro zákonodárce k zamyšlení a sezvání odborníků daných oborů k vytvoření objektivní a účinné právní a technické legislativy. Vždyť zde jde o životy a o budoucí životaschopnost Země.

English Synopsis
There's no fire risk in gas flue from gas appliances

Opinions of the professionals concerned on the issue of fire safety in the operation of chimneys, flues and fuel appliances that address the Government Regulation No. 91/2010, are very different. Since this is a very serious issue, TZB-info wants to provide space for professional discussion, which result should be the unification of opinions.

 

Hodnotit:  

Datum: 25.11.2013
Autor: Ing. Jiří Buchta, CSc.   všechny články autoraIng. Miroslav Burišin   všechny články autoraRecenzent: Ing. Ivan Vališ, VUT Brno



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (51 příspěvků, poslední 02.07.2014 16:06)


Projekty 2017

Partneři - Vytápění

logo THERMONA
logo FV PLAST
logo DANFOSS
logo ENBRA
logo GEMINOX
logo FENIX
 
 

Aktuální články na ESTAV.czVazby cihelného pohledového zdivaPraha chce lépe řešit správu svého majetku, včetně prázdných domůPoškození vodou je nejčastějším typem poškození majetkuRealizace podlahy v garáži aplikací epoxidového nátěru na betonové podlahy