Termografie je dnes zcela běžně využívána pro diagnostikování kvality obálky budov. Hlavním cílem je obvykle kontrola stavebních detailů, analýza tepelných mostů. Termografii je však možné také využít při určení součinitele prostupu tepla obálky budovy.

Chápeme vyregulování soustav správně? Přikládáme mu správný význam? Nebo jen zákazníkům předstíráme, že klasické „hydraulické vyregulování zajistí lidem to správné teplo“? Podívejte se s námi na fragment výsledků výzkumu, který již před 10 lety ukázal pravdu.

Zateplení budovy nám slibovalo úsporu 50 %, ale skutečné úspory jsou 20 % nebo žádné a někdy dokonce naměříme spotřebu tepla vyšší, než před zateplením. Soustava v některých podlažích nedotápí a jinde hlučí i přesto, že byla seřízena podle opakovaně prováděných diagnostických měření. Je vůbec diagnostika schopna odhalit příčiny a vyregulování soustavy schopno zjednat nápravu?

Autor, na základě matematických simulací v software CalA, hodnotí dynamické chování stěnové a podlahové otopné plochy. U stěnové otopné plochy byl zvolen model mokrého způsobu pokládky a u podlahové otopné plochy suchý způsob pokládky. V obou případech byl pro pokládku otopného hadu volen meandr.

V tomto príspevku budú prezentované metódy výpočtu nízkoteplotného podlahového vykurovania pomocou novej európskej normy (EN 1264, 2009). Rovnako tiež rozdielne označenia a prístupy výpočtu podlahového vykurovania pomocou Cihelkovej metódy v porovnaní s európskou normou.

V předcházející části článku jsme se zmínili o požadavcích na správné seřízení soustavy po zateplení budov. V tomto pokračování popíšeme některé rozdíly mezi způsoby vyvažování otopných soustav, některé chybné úvahy o fungování soustav ústředního vytápění a uvedeme nové možnosti řešení.

Druhá část článku popisuje nové možnosti využití oxidu uhličitého, zejména jeho aplikaci jako suroviny pro moderní chemické syntézy i substance pro akumulaci energie z obnovitelných zdrojů. Vyjadřuje se rovněž skepticky k efektu ukládání CO₂ do geologických struktur.

Úspory tepelné energie úzce souvisí s provozními režimy vytápění, volenými odběratelem tepla. Veřejnost zná jednoduchou pomůcku „1°C = 6 % spotřeby tepla na vytápění“, ale chybí bližší informace, jak se toto zjednodušení promítá do vlastních provozních nákladů. Tento příspěvek navazuje na články „Úspory tepla skutečné, domnělé a matoucí“ a „Úspory tepla – jak zjistit (a zajistit) návratnost investic“. Uživateli soustavy nabízí jednoduchou pomůcku a odpovídá na nejčastější otázky provozu otopných soustav.

Součástí některých v současné době vyráběných potrubních systémů jsou tvarovky, jejichž konstrukční řešení způsobuje velkou tlakovou ztrátu. Jedná se zejména o tvarovky mající menší vnitřní průměr než je vnitřní průměr trubek, které spojují. Při výpočtu je nutné uvažovat skutečné tlakové ztráty těchto tvarovek.

Rozhodnutí o zateplení panelového domu začíná otázkou „co nám miliónová investice přinese“ a z mnoha dostupných informací zjistíme, že asi 50 % úspor tepla. Měřič tepla, instalovaný na vstupu přípojného potrubí do soustavy, by tedy měl vykazovat poloviční spotřebu tepla než před zateplením, ale většinou jsou výsledky velmi odlišné – a to v obou směrech.

Příspěvek se zabývá obecným popisem kotlů a jejich základním členěním na základě využívaných paliv a hlavních konstrukčních rozdílů. Pro jednotlivé skupiny kotlů jsou zde uvedeny obecné popisy a vlastnosti, největší důraz je kladen na vodotrubnaté kotle pro spalování tuhých paliv a popis roštových systémů.

Příspěvek se zabývá základní rozdělením paliv a jejich členěním na základě různých hledisek. Jsou zde uvedeny základní palivové charakteristiky, které se běžně u paliv stanovují. V závěru jsou uvedeny obecné vlastnosti nejdůležitějších energetických paliv a stručná charakteristika spalování.

Mikro-úroveň je optimalizace jednotlivých segmentů otopné soustavy, například zefektivnění provozu rekuperační jednotky. Následuje střední úroveň, například dimenzování topných okruhů a makro úroveň, kde již probíhá optimalizace řízení z pohledu spotřeby energií.

Autor se ve svém článku zabývá problematikou přerušovaného vytápění budov, konkrétně optimalizací provozu systému vytápění tak, aby změnou otopného režimu bylo – při dodržení požadované kvality vnitřního prostředí v době otopné přestávky – docíleno ekonomických úspor v důsledku sníženého návrhového výkonu otopné soustavy.

Vyznat se v „úsporách tepla“ je náročné i pro odborníky, natož pak pro laiky. Když nebudeme objekt vytápět, dojde v něm k úsporám 100 %, nebo k žádným? Vyznat se v úsporách znamená pracovat s naměřenými spotřebami, s gradenovou metodou, s převodem hodnot na tzv. „normálový rok N“ a úspory tepla vykazovat z rozdílu hodnot „normálových roků“. Podívejte se s námi, jak takové hodnocení dopadne.

Článek pojednává o vývoji zkušebního měřícího okruhu pro měření hydraulických vlastností tepelných jednotek technických zařízení budov. Účelem zkušebního okruhu je především stanovení tlakových ztrát tepelných jednotek. Nejprve jsou v článku uvedeny teoretické základy problematiky. Dále je popisován vývoj zařízení a jeho funkce. Závěr článku se zabývá měřením s využitím okruhu a uvádí výsledky měření.

Po realizaci energeticky úsporných opatření (zateplení obvodového pláště, výměna oken, hydraulické vyregulování vytápění, atd.) se sníží spotřeba energií na vypočtenou úroveň, na které sa udrží několik roků. Vyhodnocením množství ENCON projektů se zjistilo, že po 1 roce až 2 letech spotřeba energie začne znovu stoupat.