Příspěvek popisuje význam a princip řídicích systémů a regulátorů, které se využívají v systémech automatizace budov. V článku jsou uvedeny softwarové a hardwarové možnosti integrace systémů.
Článek sleduje souvislosti energetické náročnosti vytápění v typickém panelovém objektu. Po podrobných počítačových simulacích byly formulovány závěry k aplikaci klasických úsporných opatření jako je zateplení, výměna oken, ale též k instalaci technologického systému nuceného větrání. Článek sleduje jak chování objektu jako celku, tak vzájemné vazby mezi jednotlivými byty.
Článek se zabývá problematikou hodnocení kvality tepelných čerpadel. Popisuje současný stav na českém trhu, kdy se v důsledku dotačního programu Zelená úsporám objevilo nepřeberné množství zařízení problematické kvality. Východisko autor vidí v zavedení objektivního hodnocení kvality výrobků, díky kterému získá zákazník seriózní informaci o nabízeném zboží.
Správný návrh solárních systémů tak, aby produkovaly během roku co největší množství tepla, resp. elektřiny při co nejnižších pořizovacích nákladech je poměrně složitá záležitost. Do výpočtu solárních systémů vstupuje řada proměnných faktorů, především intenzita solárního záření v jednotlivých lokalitách v průběhu roku. Bez simulačního softwaru, který pracuje s těmito proměnnými daty, lze provést pouze velmi přibližný výpočet. Pokud ovšem chceme získat přesnější výsledky a to velmi rychle, je použití softwaru nezbytné.
Dlouhodobý a detailní test tepelných čerpadel prokázal, že kvalitní zařízení, která odebírají teplo ze země, dokážou v nových domech v průměru ušetřit 74 % energie na vytápění a ohřev vody. Naměřený průměrný roční topný faktor (SPF) se pohyboval v závislosti na zvoleném systému tepelného čerpadla a typu topného systému od 2,6 do 3,8.
V předchozích částech bylo uvedeno, že difuzní tok vodní páry konstrukcí stěny je způsoben rozdílem částečných tlaků mezi oběma vzduchovými prostory. Pro zjišťování kondenzace vodní páry v konstrukci stěny se za kriteriální období považuje zimní období s nízkou teplotou venkovního vzduchu při nízké měrné vlhkosti.
Jak bylo již v části 1 uvedeno, dochází k vlhkostnímu toku stěnou v důsledku rozdílu částečného tlaku v obou vzduchových prostředích, oddělených stěnovou konstrukcí. Vlhkost prostupuje stěnou z prostředí s vyšším částečným tlakem do prostředí s nižším částečným tlakem. V průběhu ročního období se měrná vlhkost vzduchu mění zejména u venkovního prostředí.
Celkové vytápěcí náklady domu vycházející ze vstupního měření tepla a jednotkové ceny za GJ se rozdělují na konečné spotřebitele – uživatele bytů. Podíl konkrétního bytu na celkových vytápěcích nákladech domu je určen buď součtem ceny za vytápění jednotlivých místností bytu, nebo místností bytu přepočteným na celkovou úhradu bytu. Postupně se vytvořilo několik koncepcí jak po stránce technické, tak po stránce právní.
Vlhkostní tok stěnou konstrukce mezi rozdílným vzduchovým prostředím je způsoben dispozičním tlakem vodní páry, která je obsažená ve vzduchu. Nabízíme metodu výpočtu průchodu difúzní vlhkosti, z prostředí s vyšším částečným tlakem vodní páry do prostředí s nižším částečným tlakem vodní páry stěnou oddělující obě prostředí.
S rostoucími cenami energií čelí otopné soustavy s centrálním resp. ústředním zásobováním teplem řadě nežádoucích jevů spojených s užíváním bytových a nebytových prostor ve vytápěném domě se společným zdrojem tepla. Tato tendence je výrazná u bytových domů ve vlastnictví jednotek v péči SVJ, u nájemního bydlení je prakticky vyloučena a u družstevního bydlení, které je modifikací nájemního bydlení, je stávající praxe rozporná.
CZT čeká období velké transformace. Pro více než 1 500 000 bytů znamená CZT nejpohodlnější a stále tvrdíme, že i nejekologičtější způsob vytápění, protože centralizace výroby tepla umožňuje nasazení nejmodernějších technologií, s nejvyšší účinností, environmentální šetrností, i ekonomickou efektivitou. Tento článek je proto věnován stručnému návodu, jak celý proces ekonomicky optimalizovat a systémům CZT transformaci usnadnit.
Sofistikované řešení otopných soustav vede k tomu, že když se jednou a v jakémkoliv stádiu zateplení správně osadí TRV a seřídí a současně se instaluje sofistikovaně řešená předávací stanice, která „umí“ připravit a hlavně udržet požadované parametry v průběhu celé otopné sezony, pak již do doby životnosti otopné soustavy (vč. stanice) není třeba nic rekonstruovat a jiného řešit, než správně upravit teplotní a hydraulické parametry v této stanici.
První projekty řešené metodou EPC byly v České republice připraveny v roce 1993. Jednalo se o objekty nemocnic. Od té doby bylo zrealizováno na 200 podobných projektů s vynaložením investičních prostředků v objemu zhruba 3 miliardy korun. Největší počet projektů je realizován v objektech škol s investicí jeden až deset miliónů korun. Řada projektů byla realizována ve zdravotnictví a v dalších objektech ve veřejné sféře.